Tak to přišlo. Po dvou letech různého vykrucování z původního plánu jsem zjistil kolik mi vlastně je let. Každý rok otálení bude stát síly a nedej bože kila navíc. Tak kdy tedy, když ne letos? Na co furt čekám? Až se rozšlapu na Křivoklátě nebo z Rozvědčíka na Hracholusky? Prdlajs. Jedeme hned.
A na tomto místě bych chtěl poděkovat Honzovi, který ještě nezfotrovatěl a pokládal takové ty všetečné otázky jako kdy?, myslíš že by to šlo počátkem ledna?, jaképak brašny by asi byli nejlepší? Hele a co Rezek, pomůže nám zabalit kola? Co na to říci? Objednej letenky bratře.
Známá letenkářka nám sehnala přepravu do Saigonu ve Vietnamu, s návratem z Bangkoku v Thajsku. Přeprava kol v ceně letenky. Váhový limit 30kg. Úžasná to žena a za takovou cenu, že oči přecházeli. Nutno ale letět 1. Ledna. No proč ne? O Silvestra chlastají stejně jen amatéři, tak s tím nemáme žádný problém. Později se ukázalo že jeden člen výpravy měl v den odletu kocoura a zjevně tedy patří stále ještě k amatérům.
Letenky ale stály za to. Když jsem si to spočítal, tak jsme za pět týdnů v Asii utratili asi tak jako za dva týdny v Chorvatsku a to prosím včetně dopravy. No ale to už je na každé povaze, jak se rozhodne cestovat. My si vystačili s neuvěřitelnými 10 USD na osobu a den a to včetně jídla, ubytování, trajektů atd. A to se vyplatí.
Odvahu nakonec sebrali čtyři lidé. Já, Michael, Honza a Ondra
Tolik tedy na úvod. Ještě než se rozepíšu o všech zážitcích na cestě a předložím deník výpravy, bych chtěl poděkovat lidem, bez kterých bychom tuto cestu nemohli nikdy realizovat. Děkuji tedy mojí manželce Štěpánce a dceři Anetě za to že museli být chvíli bez nás a dokonce úspěšně řídili firemní záležitosti. Děkuji Mírovi Wittnerovi za technickou i lidskou pomoc. Děkuji firmě Elektro Miroslav Němec za totéž. Děkuji svým společníkům za to, že zvládli provoz bez úhony. Děkuji našim sponzorům za možnost uskutečnit celou akci. /bannery jsou na hlavní stránce/. V neposlední řadě děkuji panu Jiřímu Ženíškovi z firmy Kalas za pomoc při dovybavení oblečením a firmě Jízdní kola REZEK, REZKOVÁ tedy jmenovitě manželům Rezkovým za skvělou technickou přípravu, školení a balení všech našich kol. Bez jejich zkušeností a nápadů, co bychom asi tak mohli na tak dlouhou jízdu potřebovat, by výprava určitě nebyla tak zdařilá. Jako příklad za vše uvedu onu pověstnou součástku zvanou patka přehazovačky. Proč tuto neznámou věc vezeme se ukázalo hned v Saigonu, kdy Ondra zjistil, že jí má z přepravy ohnutou. Krve by se v něm člověk nedořezal. Představa že pojede celou cestu jen na jeden zvolený univerzální převod a krácení řetězu na odpovídající délku byla příšerná. Když jsem ale přišel s takovým malým igelitovým pytlíčkem, obsahujícím tuto věcičku, tak jeho radost neznala mezí. Ještě dlouhou řádku dnů vzpomínal na nekompromisní slova Ivany Rezkové : “To si s sebou teda vemte, to uvezete a nikdy nevíte, kdy se vám to může hodit”. Ještě že jsme nedělali machry a poslechli zkušenější. Ono se to vůbec tak nějak v životě vyplácí, což? No a teď už k zevrubnému popisu cesty.
Rozkaz zněl jasně: “Muži s brašnami musí projet na kolech ze Saigonu do Bangkoku“ Nebyl čas se ptát kdo a kdy. 2. ledna jste v Saigonu ve Vietnamu a odlétá vám to 4. února z Bangkoku v Thajsku a to musíte stihnout boys. Pokud ne, máte peška. A tak jsme jeli. O všech dobrodružstvích na cestách vás bude informovat deník výpravy. I když musím přiznat, že jsme tam letos tak nějak přispívali všichni a nikomu se do toho vůbec nechtělo. Bylo totiž spousta lákadel, zážitků, vůní a příhod i jen uvědomování si obyčejného bytí, čumění a nasávání atmosféry. Za ten měsíc jsem si kromě nočního spánku odpočnul tak na 10 min. A hlavně jsme to prožívali tady a teď, tudíž v přítomném okamžiku, který se dá dost těžko poté interpretovat. Pokusím se vše tedy alespoň přiblížit.
Počty nutných km denně jsme měli zmáknuté. Pokud na místě zůstaneme déle, pak pojedeme dvojnásobek denního limitu, který byl 40 km. V reálu jsme jeli denně 100km a pak chvíli počuměli a relaxovali. Ve finále jsme dojeli do Bangkoku a měli cca 11 dnů fóra. Co s tím? Tak dáme okruh kolem Bangkoku. A ten znamenal dalších 600 km. Tak proč ne že? Když už jsme tam byli.
Najeli jsme rozdílně km. Honza absolvoval skutečně poctivě celou trasu a najel 2000 km. My ostatní, kteří se nechali z objektivních důvodů popovézt autem tak 1700km . Michaelovi totiž byl pedál do kliky při sestavování kol v Saigonu nasazen přes závit a následně utáhnut. Po 100 km jízdy se vyžvejkal a ani umně instalovaná vložka z hliníkové plechovky od piva nezaručovala dlouhou životnost. A jelikož další civilizace byla po 100 km jízdy v rýžových polích, bylo rozhodnuto. Vyměnit kliku. Ale ouha Vietnamci mají sice čtyřhrany jako my, ale posunuté o 45°. Klika byla nasazena a Míša hrdinně odjel. Přicházel tak na jedné straně při šlapání o největší páku a tak v podstatě zabíral jen pravou nohou. Je to neskutečný frajer a bojovník. Takto dojel 600 km do Sihanukville v Kambodže, naprosto vyčerpán a na gely. Proto jsme se rozhodli tři dny válet na plážích a shánět naší kliku. Nakonec se mi to povedlo i s výměnou za 3 USD. Míša se zatím zotavoval, ale síly se mu vracely jen pozvolna. Byl vyhlášen hrdinou výpravy a velkým frajerem a mohl si koupit zmrzlinu.
Také jsme nechtěli jet přes Kardamomové hory, což je oblast v Kambodži nejvíc zaminovaná. Tak se nakonec vydal Honza sám, s tím že až dojede, tak pošle souřadnice a my ho dojedeme autem, které jsme si mezitím sehnali nebo zařídíme repatriaci jeho ostatků do vlasti pohřební službou Memoria.
Ono vůbec bez digitálních map JV Asie a GPS bysme byli všici v rici. Nikde naprosto žádné značení. Snad jen na hlavních tazích a na dálnici, po které jsme taky 200km dali. Ale jelikož máme ve svém středu IT specialisty, natáhli jsme už v Praze na letišti digitální mapy JV Asie v poslední aktualizované verzi. Orientace v terénu se tak stala naprosto luxusní záležitostí. Jeli jsme co to dalo a poté zadali do GPS např. nejbližší ubytování. GPS nás přesně zavedla do hotelu. Dovolím si tvrdit, že v mnohých z nich jsme byli první běloši, protože byly tak zastrčené v různých uličkách a zákoutích, že by mně ani nenapadlo je tam hledat. A reakce personálu o tom vypovídala vše.
Výlet to byl naprosto vydařený. Zase jsme tu Asii viděli z úplně jiného úhlu, zas bylo spousta věcích nových. Zážitků z normálního života nepočítaje. Setkání s báječnými, ohleduplnými lidmi, kteří neváhali podat pomocnou ruku, když bylo potřeba. Dokonce si jeden opravář odmítl vzít nabízené peníze se slovy: vždyť kola jsou moje srdcovka to by byla pro mne hanba vzít si od vás cokoliv když jste na cestě a máte problém. Jsem tu od toho abych lidem pomáhal a navíc jste Čechoslováci, kteří mají ty báječné stroje ČZ. Jeďte a buďte zdrávi a až zase zavítáte do našeho městečka, určitě přijďte na čaj.
Zde se mi chce parafrázovat reklamní slogan jednoho supermarketu: „Tady je svět ještě v pořádku“ Jen bych dodal že toto nebylo zdaleka jediné setkání s takovýmto přístupem.
Policajty jsme viděli za celou dobu jen jednou, když nás zastavili na Check pointu. Jejich hlavní a jedinou starostí bylo, jestli máme pitnou vodu a všichni jsme si ji museli od nich zadarmo doplnit. No jak říkám jako u nás že?
Jinak Thajsko na ostrovech a pobřeží už ztratilo své kouzlo. Je to turistické až hanba. Všude ruské nápisy, ožralí mužici, kteří čuchli k prachům, atmosféra naprd. Předraženo až hanba. Tam kde jsme před 3 lety v pohodě sehnali chatku za 400 Bht, teď začíná vše na 1000 Bht. Hrůza. Jak se ty lidi dokážou tak rychle zkazit. Už žádné úsměvy, pohoda, jen tvrdý byznys, vytřískat z turisty maximum. Pro pár špinavejch zlaťáků, pro falešnou slávu, tfuj.
Ale ujedeš 20 km od moře a tam je Thajsko jako vymalované. Přátelé pokud tedy do Thajska, tak již jen na venkov, tam je to jako dřív. Úžasné. Stejně si myslím, že pro nás Thajsko skončilo. Je dobře, že jsme ho stihli projet ještě v dobrých dobách křížem krážem. Je čas se vydat do jiných oblastí, kam neviditelná ruka trhu ještě nedosáhla, jakož i zájem cestovních kanceláří, kteří sem zaplaťpánbůh pořádají jen ojediněle výlety.
Tož tak to je na úvod asi tak vše. Následuje deník výpravy a fotky v sekci fotogalerie. Buďte zdrávi. Pokud budou dobré konstelace, rádi bychom dojeli zbytek z Bangkoku do Singapůru. Ale k moři až v Malajsii.
