A že prý by nebylo špatné ještě na konci léta zajet k Jendovi kolmo. Udělat si cestou žízeň a potkat přátele a trochu se s nimi poveselit. Akce se povedla. Jen škoda, že nakonec z buhvíjakých důvodů nejel Steve, ač si objednal k pití G11. 🙂 A to bylo také nosné téma celého večera.Velmi překvapil Mikí, který se velmi rychle zotavil po operaci a stává se z něho pěkný...
Jdu nějak do sebe. Dlouho se mi totiž nestalo, že bych napsal travel report týden po návratu. Dokonce jsem byl takový lempl, že jsem nechal stránky bez zápisu asi 5 let a teď to všechno doháním. Inu,: “ Kdo si počká, ten se dočká“, pravil mi nedávno Jenda, když mi letos vracel mou GPS se záznamem trasy Bangkok – Singapur, po dvou letech. Nejsem v tom sám...
Objevíš-li levnou letenku od Šimáněho, neváhej a leť. Rovná se to výhře v loterii “). A tak jsme se veselili, ubytování na pláži zajistili, motorky půjčili. Celý ostrov projezdili. A bylo nám tak nějak fajn. Ono totiž když je každý den nebe bez mráčků, 30° a moře příjemných 26°, tak snad ani není co řešit. Jeden z nejkrásnějších zážitků byl, když jsme v horách...
ednou takhle do Šalandy zavítal, cestou z fitka, Pája. A hned po prvním kousku se směle otázal, zda bychom nejeli super trasu na kole přes Alpy k moři. Dřív, než jsme propukli v huronský smích, jsme se otázali, zda byl skutečně ve fitku a ne se Stevem na té silné IPĚ pod Vysokou bránou. No tak jsme se zasmáli, odkývali, takové to jasně, já tedy...
A jsou to veselí chlapíci tihle jordánci řeknu vám. Přátelé, zrovna tak jako my. Jelikož je konečně po daních a sociálka se dává až za měsíc, rozhodli jsme se pobýt pár dnů v prosluněném Jordánsku. Letošní zima byla taková nějaká naprd. Jeden se stěhoval, druhý měnil zaměstnání, třetí usiloval o play-off v prestižní soutěži a čtvrtému se samotnému nechtělo...