Hoši, ta Sicilie byla tak úžasná, že se tam musíme ještě vrátit. Bobo plánuje jarní výlet jeho Tranďákem s noclehy ve Florencii a Kalabrii. Ale to je ještě daleko.
Nadšeně vyprávím o výletu největšímu fanouškovi Puzzova a Coppolova díla Kmotr, Jirkovi Buqvovi. Je unešen a s nápadem realizovat výlet usíná i se probouzí. Zbývá vyřešit pár pracovních problémů a dovolit si luxus být týden postradatelný. Jen to datum, kdy? Do jara daleko. Petr Plastic Chmelík je nekompromisní kapelník. Kšefty už jsou nasmlouvané a tak nezbývá počkat až se hoši vyhulákají a slezou z podia v KCčku. Protože to byl zase rej, hrála Prošlá lhůta
Na Sicilii má být tou dobu ještě příjemných 25°C a moře přes 20. Neponechávám nic náhodě a kupuji dvě, příšerně drahé letenky, na poslední chvíli. Uff. A je to jasné. Jedééééém, cha chá.
I když je to kousíček ,cca 2,5hoďky, rozhoduji se trochu letenku naložit, ať má Jiřík po tolika letech trochu té pohody a pohodlíčka.
Rovnou buknu auto na letišti, ať jsme soběstační.
Spolupráce s jbk funguje na jedničku. A i když nejmíň dvacet let nebyl v zahraničí a před tím taky ne, zapadl téměř okamžitě. Trvalo mu tak tři hodiny než se rozkoukal a spadla z něj pochopitelná nervozita. Za chvíli zapadl do role cestovatele s plnou parádou. Za další chvíli mu naskočila angličtina a jsme v naprosté pohodě na cestě, dobrodružství vstříc. Už si zpíváme úvodní písničku od Wohnoutů proTrabanty: A jedlém do tram tram tram tram tramtárie a tlemíme se na celé kolo. Známe se již více než 50 let. Máme spoustu společných zážitků a i nějakou tu lásku z mládí a tak je neustále o čem vyprávět.
Rozhodl jsem jet na letiště mým Galaxíkem neboť je to auto, které můžu týden postrádat. Parkujeme v Go parkingu a za chvíli jsme na letišti. Tentokrát bez oblíbeného piva od Tomáše. Je tu celkem prázdno a tak se rozhodujeme, jestli jít do Erste Premier Lounge nebo do Fast track Lounge. Vyhrává ten druhý, protože se mi líbí to privátní odbavení. Máme s sebou jen příručáky a tak stoupáme po červeném koberci do salonku. Paráda, jsme tu sami. To mám rád.
Po občerstvení v salonku následuje snadný průchod privátní bezpečnostní kontrolou a už se soukáme do letadla. Na mém místě 1C se už uvelebila vyčůraná babizna, která má kamarádku vedle s lahvinkou propašovaného vína na palubu. A tak hned vyzkouší takové ty průhledné kecičky, jako toje moje místo tady budu sedět a vy si můžete sednout sem na to béčko doprostřed. No nemoh. Takhle ne teta. Mýlíte se paninko, Vaše místo je opodál. Sedět zde hodlám já neboť jsem si toto místo vybral a zaplatil. Nebylo mi přiděleno počítačem na blint jako vám.Tak šup. Baba se přesouvá, ještě něco zkouší na Jbk neznajícího tyto finty a tak za chvíli si hoví na svém a my taky. Pouštím Jiříka k okénku neb letěl naposledy Iljušinem z Košic a i když je celkem tma, užije si alespoň světýlka J . Já už vás prokoukl, vždyť vy jste jak malé děti, řekl by klasik a měl by pravdu. Jsme a rádi.
Cesta vesele ubíhá. Z prostřední sedačky si uděláme stoleček a konzumujeme, jak se patří. Jbk se jal i prozkoumat letadlo, jaké, že udělalo letectví pokrok za ta léta. Zvídavý konstruktér stihne i přivolat ze záchodku asistenci. A tak jsme svědci, jak steward buší na dveře WC a vyzvídá, na pánovi, zda je vše OK? No a v tomto duchu probíhá celá cesta. Opět jsme středem pozornosti, jako vždy.
Ve 23:00 vylézáme dle plánu na letišti Fontanarossa. Kufrů nemaje, odcházíme spořádaně k východu. Volám na ubytování, ať si pro nás přijedou, že už tu jsme. Po chvíli nás vyzvedává strejda a veze nás na zamluvené ubytování opodál. Rozhodli jsme se totiž půjčit si auto až ráno. Půjčovna zavírá za půl hodiny a co pak v půlnoci s autem v Catanii? Půjčíme až v klidu ráno. Ubytováváme se ahned hrnem do pizzerie zakoupit nějaký ten chlast a trocha toho jídla, než nám zavřou. Až do noci pak konzumujeme, plánujeme a nasáváme atmosféru druhého největšího města Sicilie.
Výlet jsme pojali jako poznávací. Po stopách Coppolova Kmotra,který zde zanechal nesmazatelnou stopu. Olio di olivio, no tak ten je stejně nejlepší ze Sicilie J Zjiš’tuji, že mám v příběhu mezery a neviddděl jsem druhý a třetí díl. Tož mi Jbk zasvěcuje a mě se to líbí čím dál, tím víc. Jsme tu a nad námi bdí majestátní Etna.
Super spánek a ráno mažeme do typické kavárny Caffé Parisi. Objednáváme pochutiny k snídani a královsky vše zkonzumujeme.
Jsme domluveni s maníkem, že nás v 10 vyzvedne, ale nechceme tu ještě dobrou třičtvrtěhodinku zevlovat. Tak to ruším a vydáme se do půjčovny zkratkou asi 500 metrů pěšky. No není tu chodník sice, ale jsme tam cobydup. Za další chvilku vyzvedáváme, po nezbytných formalitách, náš vůz. Chtěl jsem Fiat 500 X, ale samozřejmě není, tak mi nabízí 500L nebo Opel Crossland. Volíme oplíka a děláme dobře. Velmi příjemné autíčko, trochu vyšší posez a jede jak drak. Nazdáár chlapi za týden, my jedem. A už pádíme uličkami Catanie, zprava zleva, hrc, prc. To to lítá. Inu Sicilská doprava. Slyšel jsme, že kdo zvládne jezdit na Sicilii, může s klidem řídit autobus v centu Mogadiša. Se skromností sobě vlastním musím podotknout, že autobus je jediné vozítko, které nemám ve vůdčím listu zapsané. Jinak vše ostatní splňuju.
Hele, fakt se mi tu jezdí líp než v Čechách. Sicilani jezdí jak kanci, jsou ale předvídatelní a víš, co se stane. Víš, že se ti tam na kruháči vmáčknou, na stopce přibrzdí, na červenou se rozhlídnou no a když jedeš z vedlejší, nechají ti mezeru tak na auto. Jeď nebo tu čum. Silnice má tolik pruhů, kolik se vejde aut. Vyhovuje mi to úplně stejně, jako minule v Jordánsku. Miluji „chaos“, za kterým je skrytý řád.
Už včera jsem buknul super ubytování v překrásné, historické Taormině. S terasou a výhledem na moře. Teď mi píše domácí, že má covid a nastupuje do karantény, ale nabízí náhradní ubytování u bráchy, ale bez parkování, terasy a vůbec…Tak mu píšu, že na to pícháme a bukuju hned hotel Eliseo. Dvouhvězda za hubičku v Gardine Naxos, na úpatí Monte Taoru, místu kudy kráčela historie. Bylo to první řecké město, založené na Sicilii.
Ale my se vydáváme kolem Taorminy do horského městečka Savoca, kde se nachází proslulý bar Viteli, kde Michael Corleone…….a vůbec, podívejte se radši na film. Procházíme městečkem ke kostelu, sedáme si do baru na úplně stejná místa jako filmový hrdina, konzumujeme, sledujeme cvrkot a je nám fajn. V létě bysme si tu nesedli a ani nezaparkovali. Ted stojím na přechodu před barem a těm asi deseti turistům je to celkem šumák. Super.
Loučíme se a jedeme na hotel v Naxu. Ubytování proběhlo hladce a tak frčíme ještě k moři. Tvl jde to. Je to teplejší než na Baltu v high season J A tak skotačíme ve vlnách, otevíráme pory, relaxujeme a koukáme na Etnu, z které se kouří. Vydržíme tam tak necelou hodku. Vedle stojící rybáři v kabátech a potapěči v neoprénech čumí, co jsme to za eskymáckou sebranku. Mažeme se převlect do auta a je nám fajn. Nakoupit nějaké víno a pochutiny za ceny tak o 30-40% levnější než u nás a jedeme na hotel. Pokecáme s hotelierem, dáme rychlé pivko na baru a po srovnání zad jedeme do večerní Taorminy. Na lanovku pícháme a vyjíždíme až nahoru. Potom kousek gratis schuttlebusem a jsme tu. Neuvěřitelné. Asi tak dvacet lidí. Tak kde nebylo v září k hnutí je uplně prázdno. Nerad platím někde vstupné, fakt, nesnáším to skoro bych řekl a tak mazaně míříme k řeckému divadlu, kde před měsícem chtěli nekřes’tanských 10 € vstup. To budou panoramata. Jenže ouha. Amfiteátr je zavřen a zamřížován. Ale zase je hezky osvětlen. Tak chvíli nasáváme atmosféru a dobře tu je bez turistů. Jbk zakupuje nějské suvenýry a za chvíli jsme u auta. Domu dojedeme po paměti. Tak samozřejmě zabloudíme. Neměli jsme mít to moře po pravé ruce? Měli a tak alespoň poznáváme zákoutí starého města. Natankujeme v automatu plnou a čao na hotel. !Večeřička, vínko, trocha píva a tuhle ještě ochutnej a do je taky dobrůtka. Hodujeme jak Siciliáni. A ráno zase dál.
Dnes jsou na programu starobylá mafiánská města Corleone a Etna a přejez do Syrakůz.
Objednávám u Lucie v Syracusa centro istorico skvělý apartmán se dvěma ložnicemi, bo oba lehce chrápeme a dáma nám potvrzuje. Dáme to na dva dny, bo přijedeme večer a chceme vidět ty Archimédovy stopy. Doufám, že taky nic nepodpálíme. Kruhy necháme kruhama, bůhví, jak by to dopadlo. A vůbec v matematice jsem nikdy neexceloval, i když počty mi jdou výborně J
Stoupáme vnitrozemím do filmového Corleone, které Coppola poskládal z několika městeček. První je Motta Camastra nad řekou Alcantara, dále pak Castiglione di Sicilia a Franca Villa di Sicilia.
Stoupání, že jsme málem přepadli na záda, pak uzounké uličky tak na jedno auto a najednou proti vám dodávka. Cha, vyhnuli jsme se po dvou manévrech jak páni. Baví mně to. Nádherné scenérie sicilského vnitrozemí, úžasná panoramata.Když se dostatečně vykocháme, tak mažeme na Etnu severní stranou. Už je tam sníh, ale žádné mraky. Vyjedeme kam to až jde, přes poslední lávová pole. Nádhera. Nahoře vůbec nikdo není, jen osamělý vlek, vyhlížející svého pána společně s rolbou. Fotíme krátery a dostáváme super nápad, zdolat Etnu ještě jižní cestou. Když už tu jsme, žádní turisté, což? Snad nám bohyně ukáže i svoji druhou tvář. Musíme ale dolu a zase nahoru. Cestou nám vyhládne a tak stavíme v typíčo vesnické hospodě. Nazdár holky, dáme si toho a tamto a taky trocha vína ju? Jasně chlapci, už od rána vás vyhlížíme. No to jsou dobroty. Naplněni dojmy i pastou frčíme dál. A stoupáme jižní stranou. Serpentiny, brzdy, podřadit, přidat….tady bysme se s našima kabrioletama vyřádili. A na hoře zase paráda. Vysazuji Jiříka u kráteru ve 2000 m a kousek popojedu. Byl jsem tu už v září a je to celkem stejné. Jen je tu asi o 10.000 lidí míň. Když se nabažíme pohledů, přemisťujeme se k Archimédovi do Syrakůz. Shledáváme se s Lucií, kde si na místě sjednáváme ještě jeden den u ní. Komunikujeme v Italštině a báječně si rozumíme. Ten deepL prostě nemá chybu JSprchánek, procházka, pochutiny a trocha toho vína. Ráno nás čeká prohlídka města a přístavu.
Syracusy patřili k nejmocnějším starověkým městům, které dobyli až římané. Tak parkujeme, korzujeme, nasáváme atmosféru, konzumujeme a je nám velmi příjemně. Trocha mudrlantství, k tomu také patří. Centro, pevnost, paláce, uličky, papyrusy a tak.
Odjíždíme do největšího amfíku na ostrově. Samozřejmě se zas platí vstupné, tak očumujeme, objíždíme a děláme si představu, jestli by to snad za to stálo. Nestálo. Zlatej Jerash v Jordánsku. Ten byl bezkonkurenční.Tak se podíváme do přístavu. Cestou se stavíme u holek v pekárně. Právě vyndavají z pece a tak kupujeme různé lecosy, plněné čímsi a támletím a vše konzumujeme v přístavu. Musím se vyfotit, protož tady plní bombole a Jbk začíná mít žížeň. A jelikož nadchází soumrak, odjíždíme k domovu. Oblíbená večerní činnost. Klábosíme na balkoně a sledujeme městský cvrkot, dobrého vína usrkávaje. Cože, doma padá sníh? Chuděry. Tož dolej barde.
Ráno necháváme Lucii éčka a klíče na komodě a valíme ku Palermu vnitrozemskou dálnicí. Stavíme si vyfotit malebné městečka Enna a už šplháme do Corleone. Popravdě řečeno, tady se nic netočilo, ale ten název. Fotka u cedule je povinností. Jinak je tu celkem prd a tak prcháme dolu do městečka Bagheria, jehož název nádraží si ve filmu také zahrál. Ve skutečnosti šlo o nádraží v Taormině, leč s nápisem Bagheria. Ubytováváme se v malebném baráčku s krkolomným přístupem a nádhernými výhledy do hoř, na moře i na Palermo samotné. Idylka vyslovená. Majitele jsou tři sestry, tak jsme zvědaví z jakého jsou těsta J No s Fanánkem nemají nic společného. Nicméně jsou velmi milé a vstřícné. V Ceně máme snídani a tak s nima dojednávám ještě večeři. Líná huba….znáte to. Vše klaplo a v19:15 bude prostřeno chlapci. Úderem čtvrtnaosm vcházíme do prostorné jídelny z užasnými výhledy. Je nám nalito a už to jede. Antipasti, Primi, tu něco ochutnej , támhle. Oooh, na zdraví a tak hodujeme asi hodinu a vzpomínáme na některé prožrané soukmenovce, jak by se jim tu líbilo. Dohadujeme skladbu zítřejší večeře a dobrou. Následuje oblíbená večerní činnost.
Dnes je na programu Palermo. Mazaně necháme auto v Bagherii a dojedeme asi za 15 min přímo do centra Palerma vlakem . Pár kroků od Fontány Pretoria a Teatro al Massimo. Instaluji appku, kupuju lístky přes telefon a sláva funguje to. Jedem. Podel trati neskutečnej bordel, pytle, hadry, všechno. Hrozný. Vylezeme na Palermo Centrale a žasneme. Sicilaní vystylovaní, nagelovaní, paráda. Inu velkoměsto. Trochu prší a tak se přesouváme přískoky. Kousek od Fontany Pretoria se schováme do kostela. Tam je mazec jako blázen. Černoši pojali křesťanství po svém a zpívají, bubnují, do toho káže bílej farář o milosrdenství božím. Paráda. Úžasný zážitel. A už se blížíme k Teatro al Massimo, které Jbk vyhlíží už z dáli. A jsme tu na Piazza Giuseppe Verdi. Zde se odehrává Jirkova zamilovaná scéna z Kmotra. Má to tu atmosféru jako blázen. A tak korzujeme, pozujeme a fotíme. Před deštěm se schováme do pizzerky vedle a dáváme si něco málo do volátka. Koketní pinglice nám dává přivonět k různým pokrmům a zase je odnáší k těm co si objednali. Vidíte kluci, to jste mohli mít, směje se. Je hezká a dobře to o sobě ví. I když je otočená zády, velmi dobře ví, kam jí koukáme. No dali jsme jen pastu. Nemůžeme se nacpat jak zjednaní. Funěl bych. A tak pokračujeme v prohlídce, ale prší a tak to zkracujeme. Kupujeme deštníky a prodíráme se intuitivně uličkami zpátky k nádraží. A za chvíli jsme opět v Bagherii. Nákup a šup za segrama na večeři. Opět kulinářský zážitek, Jen baby nejsou tak výstavní jak ta v tom Palermu, no. Ale jak vaří,
Po snídani se loučíme. Opět bude Ažůro. Chce to sem ještě jednou konstatujeme. Tak jo. Ještě nám toho dost schází.
Dnes se vracíme po severním pobřeží. Malebné výhledy na Lipary, Stromboli a zastavujeme v malebném městečku Cefalů. Minule jsem měl natažený sval a tak si to teď procházím k normanské katedrále a ke starému přístavu. Pár lidí, moře rozbouřené. Jedna kočka se tu koupe a cáká kolem sebe.
Za chvíli se stavíme na oběd v Patti, navštívíme klášter v Tindari a dojíždíme do ubytování ve Villafranca. Jsme utahaní a jdeme spát. Zítra totiž odlétáme a máme toho ještě dost naplánováno.
A frčíme zase dál. Nic menšího než ikonický kostel ve Forza di Agro. Samozřejmě hrál v Kmotrovi. A tak stoupáme zase do nebe, procházíme centrum a dáváme obídek. !Asi pětichodové menu a víno. Báječné hody s výhledem. Čas se naplňuje a jedeme na letiště vrátit auto. Cestou stojíme hodinku na dálnici a začíná to být dramatické. Nicméně nepotřebujeme odbavovat kufry, tak to půjde. Nacházíme vjezd do půjčovny, ale zvolíme nevalně. Tato brána tam nevede. Stojíme sice vedle technika, ale za barierou. Tak Jirka domlouvá kudy ztohoven a vyvádí nás z bludiště. Za chvíli už předáváme auto a čao bardi. Na letišti fronta u fast tracku větší než ta normální. Nějaký zmatený zájezd a nikdo neví, co má dělat. Tak kličkujeme a jdem přes normální odbavení. Je mi zabaven otvírák na víno, protože má kudličku. Tak jo. A máme asi hodinu čas a je to. Převléknutí počumění a naškatulkování do letadla. Obvyklá činnost, skvělá místa na nohy, Praha, go parking a domů.
Tá dy dá dy dá a to je vše přátele. S Jbk naprostá pohoda. Další člověk, s kterým můžu jet kamkoliv. Doufám, že to tak platí i u mě. Mějte se báječně dobří lidé a neseďte doma. Délka dožití člověka se nerovná kvalitě prožitého života.
Buďte zdrávi.
Fotogalerie tu:
zkopírujte si odkaz a otevřete v prohlížeči
