Omán. Zkuste zavřít oči a vyslovit v duchu slůvko Omán. Ti z vás, kdo v sobě mají stale ještě toho kluka, lačnícího po dobrodružství, musí vše cítit a vidět tu tajemnou zemi, opředenou tajemstvím, příslibem dobrodružství, vonící datlemi a kadidlem. Odtud putovali tři Králové. A my se rozhodli jejich kroky následovat v opačném sledu. Až do města Salalah, střediska obchodu s kadidlem, které bylo nejvzdálenějším místem našeho putovaní.
Už dlouho jsem se chtěl do země podívat i z jiného důvodu. Tento tajuplný sultanát mě nad sklenkou vína několikrát přiblížil i můj kamarád Eroll Braun. Sloužil tady v proslulých jednotkách SAS a zúčastnil se i nejznámější bitvy o Mirbat. Kdy byl tábor a pevnost s deviti prislušniky SAS napaden komunistickými povstalci . Přišlo jim na pomoc 23 bojovníků SAS z eskadry G. Na žádost sultána celou oblast u Mirbatu
během chvile vyčistili a tímto rozhodujícím vítězstvím, zajistili v podstatě prosperitu Ománu. Neboť novy sultan Qaboos vybudoval celou zemi od piky. Nebýt teto akce, ománci by zkončili jako v sousednim Jemenu, kde zuří občanská válka do dnes. Navštivili jsme ono památné místo u pevnosti a vzdali čest všem těmto statečným bojovníkům v čele s Erollem.
RIP starý brachu. Čest tvojí památce.
Kdo mate chuť, bitva je popsana zde
A tak vzhůru, dobrodružství vstříc. Správně, cestu zahajujeme tradičně v Mastercard lounge na pražském letišti. Salonek ničím neurazí, ale ani nenadchne. Je příjemně rozšířen a dokonce přibyla i nová lednice s vínem, kterou neustále kontrolujeme, jestli ji nevržou dveře. No a pak frčíme k turkovi. Dvě hodky posedime v istambulském
salonku a po 4 hoďkách letu vylézáme v Muscatu. Hohoo. Tepličko, nádhera
Nezbytné imigration a kontroly.
A jelikož máme viza online, jde vše hladce
Úředník je i ve 4 ráno pohodový, usměvavý. Dá mi štempla do pasu a welcome to Oman Jiri.
Za chvíli vyzvedáváme našeho společnika na cely pobyt. Funglovka červená Mazda 6 s neomezenými kilometry. To bylo třeba neb za tech 14 dni jsme sjeli Oman od severu k jihu a zpět a ujeli cca 4000km. A tak ještě vybiráme ze zdi pár omránů (omanskych rijálů) OMR a frčíme do prvního hotelu. Je totiž 5 hodin ráno.
Recepční v pohodě. Ale já tu nemám kde zaparkovat chlape. Víš, co, dáš si auto do garáže ju? No jasně a rád. Dobrou. Nedá mi to a zprovoznim po sprchánkovi ještě globální simku na druhém telefonu a je to, máme data na celý pobyt a nejsme závislý na wifině. Ty vole fakt jsem dobrej. Jelikož mi to nikdo
neřekl, bo všichni chrápali, tak jsem se pochválil sám. Já vim, samochvala…..ale mam prostě radost, jak se o sebe umíme v cizině postarat a nestrádat. Být nezávislý.
Freedom. Forever Free, jsou naše hesla a hodnoty. No a i když jsme z Evropy, tak marně vzpomínám jestli znám ty evropské hodnoty, jak se tím teď každý politik ohání. Fakt jsem nikde nečetl, jaké to vlastně jsou. Nevíte někdo co si nemáme nechat vzít? Je to někde napsaný? Trochu v tom tápu. A to mě táhne už na 60.
A do prdele s politikou, ne? Serme na ně, žijme si své životy a nenechme se rozhádat. Ať už jsou naše názory jakékoliv. Máme na to právo, myslet si a řikat co chceme .
A je tu nové ráno. Nevoní tu bábovka, ani kakao neni cítit. O vaječňáku nemluvě.
Sprchánka a jedeme. Buknul jsem fakt jen ten nejlevnější hotel s vědomím ze je to jen na par hodin. Stejně ale check-out přetahujeme o 2 hodiny. S úsměvem se loučim na recepci, děkuji strejdovi, zdvihám palec a odcházíme. Čekal jsem nějaký doplatek. Ale vše v poho. Paja mně navádí z úzkého výjezdu garáže. No ty kokso, štrejchnul jsem si. Pravý úhel, do kopce ,uff. Auto je stále jak nové. Přejet vsechny ty šestiproudovky, využít podjezdy, nadjezdy a u thurny, je už dílem okamžiku. No však to znáte.
Doplňujeme benzin a jsme v šoku. Prijedete ke stojanu. V tu chvíli je tam kluk. Řekněte co chcete a full. Zkásne vás o 12 Kč (v přepočtu) za litr benzínu. A jedeme dál. Vzpomenu si ,jak jsem četl rozhovor se saudskoarabským princem. Říkal; my vám tu ropu dáváme za hubičku, to vaše státy jsou odpovědné za výslednou cenu benzinu.Tak proč se to o tolik liší? Spotřebka, dph a tak.
Marže rafinerek, distributorú a čerpacich stanic jsou zde také . Je potreba připočítat jen dopravu do Evropy. Tak kolik zůstává za nehtama toho našeho hodného státu. Už toho fakt nechám, nechci z trip reportu dělat zprávu o hroutící se Evropě. Tak k věci. Nehněvejte se na mně. Sere mi to.
Po lehké snídani kdesi, dojíždíme na nový byt. Ve věži s terasou. Paninka se přijde asi pětkrát zeptat, jestli něco nepotřebujeme. Tak za chvíli vypadneme prozkoumat tuhle čtvrť Muscatu. Musime nakoupit železnou zásobu potravin a vody do pouště. Protože, co kdyby. A tak den vesele ubíhá. Tu jedeme koupit kabel k nabiječce do vyhlášeného obchodu na netu. V realu je to taková špeluňka s Pakistancem. Hochu pujč mi ten kabel, ja ho vyzkouším.
No nenabíjí, ale vybíjí. Tak čus.
Tu zase prozkoumáme tržnici a báječný stánek s jidlem. Je nám fajn
Musime dojet ještě k ufounovi na skále,, ale neni jak. Všude jsou zábrany. Mazaně nastavuji v navigaci bod a zbytek dojdeme. Ale ono to jde. A tak přijíždíme až k dominantě Muscatu. Odtud pozorujeme celý záliv, kterému teď dominuje obrovská německá výletní lod Adria, která pomalu odplouvá. Nasáváme atmosféru. Ale je to tu takové nějaké sterilní. Večer zakončujeme na terase našeho hotelu s nealkem a do něj cmrndáme cosi z vlastních zásob. Známe jak se vylepšují nápoje, panečku. A chrnět.
Ráno snídaně v ceně. Večer jsme si domluvili, že chceme jen 2 snídaně a budeme jíst tři. Ať se nenarveme jak pohani hned po ránu. Hoši, dí majitel, přinesu vám jen jednu a bude toho dost pro všechny, uvidíte. Tak jo. Chvilku posloucháme od vedlejšího stolu úžasnou angličtinu, s tak francouzským přízvukem, že jsem to ještě v životě neslyšel. A už je tu snídaně.
Nekecal. Šest misek s různými pastami, tahini, hummus, olivy, pickles, chleba, úžasný zážitek. Ale ten největší nás teprve čeká. Zdřímnout si po snídani. Luxus největší.To se vám rozhostí takový mír v duši. Úžasný .
Vzpomeneme si na Jendu, který s námi nemohl a přejeme mu brzké uzdravení. Ten tyhle chvilky miluje
Umí žít, no.
A už volá majitel dalšího ubytování. Chlapi, kde jste? V kolik dorazíte? Tak ve 2 strýčku. Tak jo, dám vám klíče pod rohožku. No tvl. Je čas.
Cestou navštívíme místní turistický špek. Ďablovu díru. Jakousi proláklinu, kam prosakuje mořská voda. Žijou tu barevné, kousající rybičky. S Míšou se spokojíme s výhledem shora. Ne tak však pan Korn. Sbíhá ze schodů, strká do ostatních fotochtivých turistů. Hledá nejlepší misto a dává mi znamení, abych ho zvěčnil v dobyvatelské póze. Zkouším mávat, ať couvá a přitom kouká do objektivu, že je tam mnohem lepší úhel k focení. Prohlédl moji lest a ještě se mi vysmál. Tak pořizuji jen standardní fota. Mohli jste vidět ale záznam mokrého pana Korna, vylézajícího z Ďáblovy díry. To mohlo být mnohem zajímavější. Kdepak, úředník je mazaný.
A tak jedem na byt. Krásná vilka uprostřed ničeho a s bazénem. Čeká na nás pohůnek. Ten ale neumí ani slovo anglicky , bo je Pilipinec. Nevadí . Rozumime si posunky. Za chvíli umime ovládat celý barák. Diky a zdarec majordome.
Jak zaklapnou dveře, hrnu se na Adama do bazénu. Ty vole.
To je pohoda. Je větší, než ten můj a tak dávám čtyřicítku a funim blahem.
Jelikož je horko tak se osmělují i ostatní účastníci zájezdu. Nabízím, že je postříkám, aby se osmělili, ale vrtí hlavou. Otužilci. A to má tak 24 °C. V tom se nechá.
A co takhle moře okusit? Bereme plavky, ale ouha. Skalnatá pláž, vlny a to se fakt nedá. I když máme botičky do vody. Hoši popojedem a bude dobře. Na mapě je pláží habakuk. Bylo a úplně stejných. Tak jedeme alespoň na gáblík. Přejíždíme sjezd z dálnice a další je až za 20 km. No tvl. Ještě že maj tak levný benál. Objevujeme žrádelní uličku. Prijedem před podnik. Mám zatroubit? Hele jdem si vybrat dovnitř.
Jsem nějaký slabý, bo furt řídím a dávám bacha a tak si jdu schrupnout do auta. Nebudu si dělat žádné násilí ne? Za chvíli mne budí zvuk otevírajícího se kufru. Černoch tam dává různé tácy, mističky, kelimky. A přeje dobrou chuť. Diky a opatruj se dobrý muži.
Dojedeme na barák a máme hlad. Vybalme. Tvl kdo to objednal? To se nedá sníst. Za necelou pětibábu takové lukulské hody. No víš, povídá Míša, já měl docela hlad a když jsem viděl jaký mi včera přinesli malinkatý hamburger, když na fotce vypadal tak velikej.
No tak tihle nekecali, uff. Nesnědli jsme samozřejmě.
Budeme z toho mit zitra ještě snídani a oběd. Jídlo pro 3 lidi na skoro celý den za pětibábu. Nekup to. A další příjemný večer v ománské zemi za světla úplňku. Zvuky moře jsou ideální k spánku. Ráno frčíme za želvama.
A je malebné ráno. 40 bazénů na rozčumění. Btw pamatujete ,jak jsme chodili každé úterý a čtvrtek 😀. Chtěli jsme dojíst zbytky od večeře, ale fuj. To se nedalo. Chudáci děti z Afriky. Vyhodili jsme to, no. Střídmě snidáme, co dům dal. Klíče pod rohožku a nazdááár. Fakt je to pustina. Nikdo nam neodpověděl.
Tak mažeme dal podle severního pobřeží do starobylého města Sur. Zde se staví lodě řemeslnou výrobou, jak za starých časů.
Hele nebudu se rozepisovat na 7 stránek. Kdo máte zajem a chuť, město Sur si jistě najdete.
Kromě toho dáváme koupáníčko , trochu žrádýlka a prohlidku města. Anšto jsme líní, absolvujeme vše automobilem. Když už máme ty unlimited kilometry, ne?
No jo. Takhle to tu dělají všichni. Běhají jen kluci z Pakistánu, když jim Omanec zatroubi před hospodou. Zavřený most přes zaliv nám komplikuje další průzkum. Tak doplníme trochu zásob. Hned vedle je zelenina. Tak tam hupsnu, naporoučím. Můžu platit kartou? Jasně pane. Přiložím telefon a odcházím. Diky dobrý muži. Stop mister stop. Jak stop? Musite zaplatit. Ale já už platil. Platit kartou tady. Ukazuje terminál. A v tu chvili z něj vyjíždí účtenka a potvrzení platby. Chvili ho nechám, jak kouká na terminal, na mne a zpět. Podáváme si ruce a smějeme se.
Bílý sahib skutečně zaplatil a odchází. Btw takový jinotaj : Myslim , že do slova a do pismene 🙂
Hoši co ty želvy? Jedem, máme to asi 60 km. Frčíme tedy do rezervace. Tam vas průvodce a stopař želv vezme do míst kde největší mořské želvy Karety obrovské kladou svá vajíčka, aby se ráno vylihly ty malé, nevidomé chuděry a mazaly za světlem do moře. Některé to ale obrátí a stávají se potravou lišek, Ty kurvy zrzavý, to vymakaly až tak, že žerou ta teplá vajíčka přímo ve chvíli, kdy je želva snáší do vyhrabané díry. To je co? Asi dostanou přes tu držku zrzavou, nenažranou.
Zapisujeme se v rezervaci na výpravu. Bacha, hoši, max 20 lidí najednou. No když vidíme ty golfové voziky, co tady rozváží lidi. Jasně barde :).
Dorážime před smluveným časem ať se na nás zase nečeká. Mám Takový blbý pocit z té
akce pro turisti. Nějak mám na to nos. Stopař ještě nenašel želvu. A kdypak najde? To my nevíme. To vite, příroda. Běžte se raději občerstvit chlapci, restaurace na vás čeká, zařídíme delší oteviraci dobu, uvidíte.
Je vidět, že turismus se tady teprve rozbíhá. Jinde už by frčely těžší pasti. Dáváme mu půl hodiny. Tak jak brachu? Recepční není těžká váha. Miša vsechno zjistil a i přes mladý věk zhodnotil situaci tak, že jsme mu dali za pravdu. A tak se tady mějte pěkně v té rezervaci pánové. Odjíždíme v pulnoci zpět do Sur.
Co tak zkusit toho piváka ještě? Jak to dopadlo?
Dobrý den kde je restaurace? Ptám se v příslušném hotelu Sur Plaza, jak poměrů znalý. A jsme tam.
Nezbytné otázky, zda jsme ubytováni. Jasně a hlavně žízniví. No worry mister a seďte klidně do rána. Tvl ty mají piv omg. A
studený. Dáme si tohle a tohle taky. Haló, kde jsi? Ještě tohle. Krásně znavení dorazíme na náš hotel. A je nám báječně. Snad nejsme závisláci, že ne?, Taková radost z konzumace. Přivítá nas recepční, vypadající jako Fredie Mercury s úsměvem jemu vlastnim a je nám zase fajn.
Dobrý ráno. A jedem zase dál. Dnes máme naplánovaný přejezd do Wahibské pouště. A jelikož máme spoustu času, rozhodneme se navštívit ještě nějaké wádí cestou. Spousta datlových palem, oáza, nádrže s vodou a tak.
Ve smluveny čas dojizdime do meet pointu, jehož souřadnice mi poslal Alí. Ono jet do pouště bez čtyřkolky znamená volat po 2km o pomoc
To se fakt nedá. Přijíždí Ali a samé nazdar můj bratře, už jsme se vás nemohli dočkat. Jsem šťastný, že jste tady. No skoro by mu to člověk uvěřil. Ale nekazime
hru , smějeme se, konverzujeme a hlavně jedem. Jedou s námi ještě amíci a švýcaři s vlastními auty. Před táborem jim Ali ukazuje cestu. Musí překonat asi 100 výškových metrů. Postarší desperat to dává vcelku v pohodě, S úsměvem a přehledem. Švýcar je v prdeli. Dvakrát se zahrabe a musi se vracet. Strídá se ze ženou. Ali ji neco vysvětluje a holka šup šup a je tam. Skvělá
.Potkáme se pak v jídelně na terase, ukazuji , že je jednička. Culí se ,mrká a je videt, jak ji to těší. Rozmyslel jsem si kluka poplácat po zádech. Mohl by mi ji natáhnout.
V domluvený čas je tam zase Ali. Hoši jedeme krosit do dun jak jste chtěli. Ty krávo. Nahoru, dolu, sem tam.
Cesta kterou bys nečekal, prudká změna směru a zase dolu. Kdo z vás jel někdy v terénu Hummerem ,tak to byl proti tomu
jahodovej pudink. Uff. A je tu zase ta romantika, západ slunce v poušti, foceni a tak
Najednou se zvedl vichr jak krava
Zrnicka písku píchají vsude a tak běžíme k autu. Už pomaleji jedeme do tabora. Večeře, čumění na hvězdy, pochlastávání a tak. Ráno snídaně transport k autu, zacálováni a zdar, zas někdy. Ali vytáhl zpod habitu platebni terminal….
Jelikož jsme naplánované akce na severu vyčerpali, jedeme na jih. Cestou bude asi prd k vidění, tak to musime prejet. Cestu si dělíme na dva dny, casu je dost. Krajina se mění, hlavně mizi radary a otravné retardery.
A tak to pálim pouští i 180. Střídáme se s panem Kornem a tak to pěkně uprašuje. Jednu chvili vjedeme do mlhy a pokračujeme tak asi půl hodiny. Nevídané. Dorazime do mesta Duqm.
Je tu vcelku prd.
Jen velký pristav
Projíždíme si oblast a zkusíme se vykoupat v nějaké pětihvězdě na pobřeží, kam drze vlezeme. Ale ouha. Pláž úplně naprd, vsude čumí skaliska z vody. Asi je odliv. Všichni jsou u bazénů. A vstup na pláž jen hotelovou kartou. Tak mizime a jdeme se najíst k Pakistancum . Prostredi se meni. Všude voní kadidlo. Řvoucí haranti, co se tahají o placku. S usměvem jsme přesazení do vip salonku, kde to už jde. Přichází ještě mistňáci a vcelku pohoda
Klidna noc. Po snidani vyrazíme dál. A jsme v Mirbatu. Pro mne nejikoničtější místo celého zájezdu. Hned u hotelu je pláž, tak tam po gáblíku vyrazime.
Naprosto bez plánu, jen se opláchnout a zrelaxovat po cestě. Krásné moře lehké vlnky. Jen pan Korn držkuje, že kousek dál
je moře určitě trochu teplejší. Cha.
Najednou jak tak se mnou vlnky pohupují, mě všechno začíná docházet. Ty vole!!!
Tamhleto je přece mirbatská pevnost. Město je opodál.
No jasně jsme na pláži kde proběhl výsadek eskadry G. A tamhle od hor se vyřítili ománskými piloty ovládané Strikemastery. Tamhle odsud pálil Laba, hrdina cele bitvy. Tudy musel běžet Eroll.
Tvl, tvl, jsem tu. Huráá.
Já uz mám hlad a je mi zima. Pan Korn je dneska zlatíčko. No jsme tu dva dny. Zkoušíme dát do navigace další pláže. Vsechny jsou na hovno. Ne, že by mě to vadilo. S místňákama počumět na západ slunce a šup na jídlo. Trocha rozjímání. Čuměni na moře z balkonu. Trocha toho večerního chlastu. (Mame to rozpočítané) a dobrou.
Rano jako malované. Lehká snidanička ve městě Taqah. Objevujeme mistní pekárnu. Tvl, dej mi tohle 3ks a tamhle toho kousek, je to sladký nebo slaný? No a tamhle toho trochu
Kyselý rybičky nemáš? No naporoučím toho jak pro regiment
Platim asi 120 korun, bo jsem muž s brašnou a budeme tak mit celý den co jíst.
Stoupáme přes hory do Wadí Darbat. Stavíme na vyhlídce. Trochu mě bolí záda, tak se protahuju. Přede mnou se fotí omanec s blondýnou selfíčko. Tak mi nenapadne nic jiného, než si vlézt mezi ně. Všichni se smějeme, jak blázni. Fakt pohoda.
Delam omluvny posunek. Ale jsou fakt pohodáři.
A jelikož mame čas tak jedeme ještě kousek dolů do divočiny.
Tam nás čeká věc nevídaná
V němém úžasu hledím na Stříbrné jezero. Tvl
tady musí být někde poklad. Nedá mi to a vlezu tam. Plavek nemaje sice, alespoň přešplouchnu trenky. Krásné osvěžující. Strážce pramene na mé počínání nic nenamítá a tak se osmělují i frantíc.i Je to fakt paráda.
No jelikož máme relaxing day, nikam nepospícháme. Přesuneme se k moři. Překvapivě tady nikdo není. A tak skotačíme ve vlnách. Stačí trochu popojít v moři a jsme jen mírně pohupováni. No 2 hodky se tu nechaji vydržet báječně. Pak do cukrárny k Indům na kafíčko. Zas prázdno
Neuvěřitelné. Snad tady za 5 let nebude hlava na hlavě. Vracíme se do Mirbatu a následuje obvyklá činnost.
Ráno rozloučení s pohodovými kluky na recepci. Byli jste skvělí hosté, tady máš
moje soukromé čislo a až sem pojedeš, zavolej mi. Dám ti obrovskou slevu, uvidíš. Měli jsme totiž obří VIP apartmán a byli jsme tu jediní bílí. No tos mi udělal radost bratře, díky. Když sem pojedu, určitě ti zavolám. Mrká na mně pokyvuje hlavou , kufr nese. No my ty apartmány se 2 ložnicemi máme hlavně z důvodu chrápání a hlomozu, ne že bychom byli zazobaní milionáři. To bysme nespali ve 4 hvězdě. A frčíme do turistického Salalahu. Druhého největšího města Ománu.
Proslaveného svým kadidlem, trhy, nekonečnými plážemi a haldou turistů. Ale ouha. Neni tomu tak . Sem, tam na turistu narazíš, ale jinak krásně vymetýno. Tak to mám rád. Dorážime po chvilce bloudění do objednaného hotelu. Nově postavená 4 hvězda je fakt pěkná, ale probíhají zde ještě nějaké dokončovací práce, tvl tak to já nerad. Mame to tu buknutý jen na jeden den tak uvidíme. Přijíždí strejda s vozíkem, tak
mu ukazujeme na bágly a jdeme k výtahu. Vsichni nás zdraví jak honoraci a to jsme špinaví po cestě, v kraťasech. Pouští nás před sebe do výtahu. Jestli my nakonec nesmrdíme trochu.
Oni jsou vymydlení, v nažehlených hábitech. No. Za chvíli klepe pikola s kuframa. Dostává půlomrán ( asi 28 korun) vytreští oči, to je pro mne? A děkuje se slzami v očich. Tvl nekecám. Tady je fakt ti místňáci berou asi u držky jak kráva. I kdyz oproti Saudům…. cha. A nikdo s tím nemá problém. Žádná dyšgriminace gadžo se nekoná. Tohle jsou pravidla mojí země, tak se podle nich chovej nebo s pánembohem. Vsadim se že tu o třetím pohlaví ani neslyšeli. Asi by nebylo špatné trávit zimy v Omanu, jak zpívá Fanánek.
Sprchánek, převléknutí, pláž, zase sprchánek a pojedeme na večeři,což?
Hele, dochází chlast. Je potřeba něco dokoupit, ať nesušíme po večerech. Ale jak se tady orientovat? Pak někdo, myslím, že jsem to byl já, dostane geniální nápad. Kdo jinej nás doveze k prodejně chlastu, než místní taxikář. Dáme mu vydělat a odkoupíme zásoby. Pan Korn instaluje střelhbitě ománskou taxikářskou appku a už frčíme před hotel neb tu bude za 4 minuty. Je tu.
Lezem dovnitř. Tak kam hoši? Vysvětluji mu náš záměr. Drbe si hlavu, ale tady nic takovýho není kluci. Ale je, určitě. Odkad jsi, nejsi tu novej? Já se tu narodil. Tady je chlast jen v 5 hvězdách v baru. No tvl. No uz jsme to začali ,tak jedem. Ceny jsou hoši všude stejný. Tak nas vezmi do nejluxusnějšího báru Crown Plaza. Dojíždí tam celý nesvúj. Domlouváme hodinu , kdy nas vyzvedne a jdeme se upravit do hospody. Vcházíme ,jak majitelé letiště. Nazdar hoši, kde je tu restaurace. Támhle vlevo pane. Už je otevřená. Sedáme, zdravíme personál
a….nic. když už se 10 min nic neděje, dožaduju se pozornosti. Ale to musíte támhle do baru pane. Sjedu ho pohledem. Tos měl říct hned. Tady uz jsou voráchlejší, turisty zkažení.
Vcházíme do baru. Úžasná asiatka v uniformě. Moc jí to sluší. Úsměv od ucha k uchu. Vitejte pánové ,vyrecituje nabídku. Cože, točené? Tak šup to dáme. A tak se oddáváme konzumaci, přikusujeme buráky, rozumujeme, rozebíráme situaci, čumime na moře a palmy. Hezky nám je. Že stojí pivo 230,-? kašlem na to. Jo ještě jedno. Trochu přiožralí docházíme na čas před štafl na hotel. Přijíždí taxál a domů barde. Strejda staví ještě u kámoše na tržnici, usekne nám trs banánů jako prezent a zítra vas odvezu na výlet, když budete chtít
Jak jste velká skupina tady? No je hodně průhlednej i s těma bananama
Ale je to milý.
Hele nemáme ještě pevnej plán, když budeme chtít,tak ti cinkneme jo? má cislo pana Korna a tak jen jednou napise hi a podruhe hello. Není vlezlý.
Na recepci domlouváme cenu, když tu zůstaneme delsi dobu. Nechá se s nima mluvit, jsme nadšení. Tak jo kluci, když jste takhle vstřícní, buknu rovnou tři dny. To bude stejná cena, jako za one day more?
Smějeme se a ještě něco sundavá. Ty vole, ty jsou tak příjemní. Nejde o ty kačky, ale o ten způsob jednání.
Ráno jdu kolem něj, vyskočí a okamžitě zdraví česky ahoooj
Salam Alaykum, odpovídám pohotově. Koukal jsem večer jakou máte krásnou zemi
Malou, ale nádhernou, povídá. Nám se zase líbí v Ománu
Tak sympatické a milé lidi, abys pohledal, vracím mu kompliment.
Je nadšen. Fakt si stoupaji jen když prochazíme my. Asi jsme fakt pěkní exoti.
A to zdaleka nemáme nejdražší auto před hotelem.
Máme v ceně snídani tak toho využíváme. Ježíši Kriste, to jsou ale dobroty v zemi
bezvěrců. A ten personál, jak je milý. Od strejdy si nechám udělat omeletu, báječnou, druhý mi doleje džus. Všímám si, že je tady školí asiati. A to je dobře, kurwa pes.
No a takhle mi tu žijeme no. Takovej relax. Snídaně, výlet, koupání, večeře (někdy si ji necháme přinést na pokoj) ideal. To je život. Navštívíme všechny oazy a vyhlídky, kam vozí turisty za 100 usd/výlet. Vidíme baobaby blížíme se k Jemenskym hranicím atd. Jen ta Sokotra zůstává zatím nedobita. To je takový jeden můj cíl. Vidět dračí stromy. Endemity, (které rostou jen tady). No snad po válce.
Jsem vděčný, že jsme se dostali až sem
Diky Sultan Qaboos a Eroll Braun 🙂 Forever Free.
Užíváme si těch par zbývajících dní. Voláme Jendovi a vzpomeneme si občas i na další soukmenovce, kteří vyznávají jiný životní styl. No dle chuti každého soudruha. I po 14 dnech jsme celkem v pohodě, bez
ponorky. Ono tomu hodně přispívá vzájemné tolerance.
Když uz se fakt známe po těch letech cestování, oddělené ložnice a trocha toho chlastu po večerech. Furt je si o čem povídat. A program je pestrý. Furt se něco děje
Inu košatý je strom źivota jak s oblibou říká Jeník.
Jednou takhle například jedeme z pláže naší mazdou 6. Krouhnu to támhle těch 10 metru zkratkou na asfaltku, mezi barákama, ať to nemusíme objíždět celé což? Bacha ať nezapadneme, dí pan Korn. Mrd ho a jsme tam. Nic nepomáhá
Hrabeme, pokládáme couváme, tlačíme, nic
Můžeš mi pomoct prosim, říkám řidiči Land cruisra? Jasánek
Ustup sahibe. Dá tam lano a prc, jsme venku. Diky diky, co jsem dlužný. Allahu akbar, usměje se
Já taky
Podáváme si ruce a jdeme si každý svou cestou. Líbí se mi tu.
Nikomu se nechce, ale je čas návratu. Rozhodneme se to vzít najednou 850 km přes poušť, až do starobylé Nizwi. Bývalého hlavního města. Jedeme super, prázdnou silnicí bez radarů a tak se cestovní rychlost blíží ke 160 km/h. Hezky Magda jede. Radarbot mi hlásí, že za chvíli přijdou radary a tak nastavuji tempomat na 120. No….Jsem zmlsaný mým adaptivním tempomatem ze 7er. Radar to tam pěkně řídí a ja se nemusim starat o sledování dodržování bezpečné vzdálenosti. Inu Mazda neni BMW no. I když je neskonale mladší.
Dojíždíme na pohodu. Jdeme na gáblík, pak prozkoumat staré město. Pěkné. Zajedu do úzké, slepé uličky. Musím to otočit. Přiskočí chlapi, jdoucí z mešity, ukazují, navigují, vychechtaní. Diky klucí, nazdár. Jen ten sever se už moc podobá západu. Jih má větší kouzlo.
Rano chceme dojet do Muscatu, navštívit mešitu sultána Kábuse. Jenže ouha. Bezvěrcům zavírají už v 11.00 a pak uz jen
pro modlící se. Dělám co můžu, ale ty radary všude, těžký provoz, uzavirky. Dorážime tak tak. Chlapci to jdou omrknout ale za chvíli jsou zpět. Tak jindy, no. Fotime tuto nejvetší mešitu a jedem na hotel. Za pár hodin odlétáme a musime ještě vratit auto. Píšu si z půjčovnou, jestli můžeme vrátit auto později.
Můžete mistr ale max o půl hodiny. Po půlnoci vám naskočí další perioda.
Tak to pícháme, kvůli hodině platit celý den. Jdeme počumět po okolí. Ještě na recepci reklamuji, že máme jen dvě postele a jsme tři.
Ooh pardon mister, hned zařídím nápravu. Nekecal. Než se vrátíme, postýlka je nachystaná. Vlezeme tamhle ke klukům pakistanskym na oběd . Báječné fish byriani, ale fakt super.
Od vedlejšiho stolu se zubí strejda. Maj to pálivý, co? Tvl maj, no. Odkud jste.
Czechoslovskia. O kurwa já jsem Turek, jezdím k vam a do Polska. Krásnou zemi máte. Dik a tak mezi jidlem klábosíme. Hele, byli jste v Íránu? To je kousek přes moře. A líčí nám krásy Iránu.
Hoši, tam už se vůbec nechlasta. Tak kefír max. No uvidime.
To by byla očista. Detox. Loučíme se a jdeme hledat myčku, bo v Omanu musíš vrátit auto čisté. V první na nás píchaj. V druhé jsou vysmátí. Free Bangladéš. Za půl hodinu Magda září novotou. I papírové koberečky přidávají. Nezbytné focení gesta a všichni jsou spokojení.
Odpočinek na hotelu, přejezd na letiště
Nalezeni P2 a půjčovny. Vrácení za 2 minuty
Úžasný. Tak čekame kdy otevřou check -in
Pan Korn s Míšou odcházejí vyměnit zbylé omrany za éčka a já hlídám. Bleskurychlé
odbavení, přepychovy salonek s bazénem, jen pro nás.
Nádhera
Hrozný let do Istanbulu.
Ty kurvy šikmooké změnili letadlo a tak kde měli mít řadu 29 pro naše dlouhý hnáty je jen standard seat. Reklamuju to, ale mají mě na háku.
.Busu to muset předat na vymáhání.
Zbytečná pakárna, no. Jen trochu komunikace třeba. Blbce ze mne nikdo delat nebude, jak říká Pánbůh Bartoška.
V Istanbulu totálně vyžraný salónek. Nic nepřináseji, nedoplňují
O vše si musím říkat. Děs. Pegasus nikdy víc. Fakt uz mě neukecáte. Radeji si trochu připlatím a budu mit za své penize servis jako člověk. Tak se alespoň trochu přiožereme
Po ránu víno dost nakláda, zpívaj Tři sestry.
Jinak jsem ale nadšený. Omán je krásná, pohodová země, s úžasnými lidmi a bandou vycvičenych ochotných Pakistancu, Bangledešanů a Indů k tomu.
Ještě pozn. Na jihu pravidelně přichází v létě monzum. Kdy tam prší, je mlha a teploty kolem 26°. A to je právě sezona. Na severu je 50° a tak se celý národ stěhuje na jih a chladí se. Ceny jsou dvojnásobné a o misto v hotelu abys bojoval, to nam vysvětlili místňáci.
Pro nás ideální. Další místo kam zmizet z nevlídné zimni Evropy .
Mějte se fajn. Fotogalerie klasicky. Zkopírovat odkaz a vložit do prohlížeče.
