Jdu nějak do sebe. Dlouho se mi totiž nestalo, že bych napsal travel report týden po návratu. Dokonce jsem byl takový lempl, že jsem nechal stránky bez zápisu asi 5 let a teď to všechno doháním. Inu,: “ Kdo si počká, ten se dočká“, pravil mi nedávno Jenda, když mi letos vracel mou GPS se záznamem trasy Bangkok – Singapur, po dvou letech. Nejsem v tom sám. J
Ale k věci. Letos jsme totiž na Kypr neměli vůbec letět. Neb jsme tam byli loni. Jenže Jeník pravil, že na kanárech se mu už vůbec nelíbí (je to tam takové celé zaprášená a pro samého Nora už není ani kam plivnout). Kanárci toho samozřejmě využili a zdražili, až hanba. A jelikož jsme Jendu s sebou na výlet chtěli, rozhodli se cobydup.
Letenky na low cost samozřejmě s předstihem. Jenže kdepak. Všichni alternativci, kteří létají z Prahy rychle přičuchli k Šimáněmu manýrům a vyrovnali se tak nějak do stejné cenové hladiny. Tak jo. Ne že by byl Michael O´Leary nějaký svatoušek, ale ty ceny má prostě jinde. A tak si to dáme letos s Ryanem z Bratislavy. Po započtení všech vedlejších nákladů ušetříme za skupinu 20.000,- za které se můžeme poveselit až hanba. Cesta bude ale o něco náročnější, leč na zážitky pestřejší.
Den před odletem se setkáváme na Hlavním nádraží před Fantovou kavárnou. Rozjařený Tomson po občerstvení zakupuje ještě několik vychlazených Muflonů a se šarmem, jemu vlastním, přesvědčí sličnou servírku, aby nám do lednice dala ještě vychladit naše vlastní piva, kterými nás vybavil ještě v Rakovníku.
Nacházíme vlak i kupé a jelikož máme i vychlazená piva, nálada je báječná. Šesté místo obsazuje velmi příjemná žena Pavla, jedoucí s nějakého sympozia a tak se už těšíme na tunely. Samozřejmě padne i několik vtipů a historek ze života a příhod v tunelu, že se paní nemůže nadále chovat distingovaně a schovávat se za sluneční brýle, notabene spánek předstírat. Za chvíli se s námi směje na celé kolo.
Nejsme vlezlí ani dotěrní a tak cesta vesele ubíhá. Určitě nás poslouchala a tak nás totálně dostala před Brnem. Pánové, jak vás tak poslouchám, že vy jste právníci? Já bych potřebovala poradit…..
No, vysvětlili jsme jí, že právníci nejsme, nicméně jsme jí poradili celkem erudovaně. Zřejmě jsme již byli po těch Muflonech dostatečně chytří. Loučíme se v Brně a my pokračujeme do Bratislavy.
Áá hlavná stanica. Plán je takový, že dojedeme na hotel, poveselíme se a půjdem spát. Jelikož je nás pět, tak nás nevezme ani velký taxík, bo se mu tam už nevmiestí batožiny. Tak bereme dva vydřiduchy. Před hotelem říkám jednomu, ať na nás počká a bez batožin se k němu už vejdeme. Po ubytování jedeme k nějakému jeho kámošovi na steaky. Platíme jak pohani asi 40€ včetně čekání. Víme už, že v cizí zemi zaplatíte za první tři dny tolik, jako potom za celý zbytek pobytu. Než se člověk rozkouká, jak to chodí. Říká se tomu nováčkovská daň.
Steaky, nothing special, ale zas to nebyl takový průser. Kdo si dal slovenské národní jídlo vyprážaný syr, tak neprohloupil. Ale takové pivo Urpiner, to je zážitek. První kus vám shrne ponožky a druhý zkroutí nehty u nohou. Ta raději dávám nějakou IPU 16vol.
K tomu taxi: Na Slovači, jakmile vlezete do čekajícího taxíka, tak je tam palba jako blázen. Je nutno si toho strejdu zavolat přes aplikaci a pak je cena daná. I kdyby stál vedle vás. A tak hbitě instaluji a z hospody již pěkně jedeme Liftagem za hubičku. Při zpáteční cestě jsme z letiště takto jeli za třetinu.
Úderem šesté vylézáme z postelí a už se těšíme na raňajky. Jsou mezi námi tací, kteří si zapomněli své bankovní byznys karty a tak se loučíme s letištním salonkem a jdeme posnídat hemenex a bábovku.
Letiště jako takové nemá chybu. Klid, pohoda, jeden let za hodinu. Super. Bez problému sedíme v letadle a po ochutnání žejdlíku vína přistáváme v prosluněném Paphosu. Tam je letiště velikostně úplně stejné jako v Bratislavě. Za chvíli mává strejda taxikář cedulí s mým jménem a za další půlhoďku se už válíme u bazénu naší vilky na břehu moře. Není možno odolat teplotě 30 ° vzduchu a tak jak vyřídíme ubytovací formality a předáme děžurné obolus, prcháme k moři. Teplota báječná. Co si tak v sobotu,koncem října ,víc přát.
Vylezeme z vody, ve stánku dáme něco krevet a rybek, trocha toho Kea a předávám náčelnictví i se společným měšcem prezidentovi klubu. Moje úloha tímto končí. Započne zase až při zpáteční cestě, příjezdem vozidla taxislužby.
Musíme se také přivítat s Dimitrym a nakoupit zásoby. Nazdááár klucí, už jste tu zas jo? No tak to bude velký. Normálně si nás pamatují i návštěvníci restaurace, kteří sem jezdí každý rok a vítají se s námi. Chtěji se s námi fotit. Fakt jsme asi dost řádili. A zase se vracíme veselí. Trocha mudrování, noční koupání a dobrou..
Druhý den úžasné ráno. Je dobře, že jsme tu o týden dřív je to strašně znát. Později se ale dovídáme od našeho nového kamaráda, že na Kypru je jednou za 5 let koncem října hrozná kosa a noční teploty padají až ke 14 stupňům. A to bylo právě loni.
Za chvíli přiváží Alan naše kola, která vyjednal Pája na celých dalších 8 dnů. Alan Je Skot a všímavý Jan nás upozorňuje, abychom se mu podívali na kolena, že tam má takové malinké dírky. Jednu vedle druhé. J
A vyrážíme na první etápku. Jen se trochu rozčumět podle pobřeží do Paphosu, dát si něco lehkého. Připojuje se k nám jakýsi místní ironman, který zjevně nemá s kým jezdit. Tak jede s námi. Kecá, radí, fotí se, jak kdyby k nám patřil už spousty let. Okruh zakončujeme v taverně u starého Petrose. Na to se už těšíme od rána. Lepší restauraci v Paphosu abys pohledal. Jéé nazdar klucí, rad vás vidím. Tys tu loni nebyl co? Ukazuje na Jendu. Dáte si pivo? Jasně. A živáňskou k tomu. Na shledání. A za chvíli nosí na stůl. Lukulské hody, úžasné. Za chvíli přijíždí kuchařka, jeho dcera Stavrula a taky nás poznává. Zase vítání. Tak jsem skoro rád, že jsme tu zas. Následuje pozvání na večři nebo pozdní oběd a prý co si dáme. Co má připravit. A jelikož je sezona králíků, sliibuje že nějakého střelí. Je vás pět…..ojojoj, to budu muset lovit v Akamasu celou dlouhou noc a ráno přijdu nevyspalý. Přijeťte až na pátou ju? Jasánek.
No to byla báseň. Králíčci měkoučcí, skvěle připravení, že se olizoval i Pája, který má králíků po krk. K tomu víno z Petrosovy vinice a co víc si můžem přát.
Nebudu popisovat všechny etápky. Něco jsme najezdili. Ale už to tu všechno celkem známe a moc nového nevymyslíš. Akce Kypr je vždy spíš taková společenská, než sportovní.
Tu navštěvujeme baziliku sv. Jiří, tam zase stoupáme k přehradě a ještě dál. Sem tam Tomáš zanadává , jaké že jsou to krpály a tak.
Jednou takhle v horách, kdy už toho máme plný brejle, vidíme restauraci s terasou a něčím dobrým ve sklenici. Neváháme a jsme tam. Za chvíli si Honza R všímá chlapíka, který sedí vedle ve slávistickém tričku. Hele, nejsi ty Čech? Jsem chlapi. Mám sice kyperské občanství a už tu žiju skoro třicet let. A co ta Slavia…..No a další hodinu je o zábavu postaráno. Fotbalu neznaje, pozoruje alespoň panoramata. Klucí jsou ale ve svém živlu. Dovídáme se, že kousíček od nás je takový grilbar, který provozuje nějaký český hoch a má tam televizi. Domlouváme, že se tam potkáme na tu Slavii s Barcelonou. Cestou domů bar nacházíme a Tomáš domlouvá sledování zápasu.
Druhý den dorazíme v plném počtu. Zíráme jak na skřivánky. Pod televizí prostřený stůl, rezervačka For Czech only. Seznamujeme se s Martinem. Dostáváme na účet podniku skleničku nějaké výborné frndžalice z místních hor (fakt byla úžasně lahodná. Silná ale jemňoučká). Objednáváme jídlo. Kuchařovu specialitu. Plnou mísu grilovaných pochutin, oblohu, saláty, ať tu uděláme taky nějakou útratu. Kuchař je další sympaťák, pro změnu Slovák. Za chvíli ještě dorazí Ostravak. Baník pičo. a za další chvíli náš známý Martin. Angličani, kteří se dožadují sledování jakési Chelsea, jsou vykázáni. Sorry guys, tohle je český večer. A byl.
Pařili jsme tak vydatně, že i Messi několikrát upadl. O loktu do žeber od Bořila, nemluvě. J
Bum, prásk. blesky, bouřka a vypnutý proud. Dvacet minut před koncem. Tomáš má ze zápasu prd. A tak to alespoň probírají s Martinem a ostatními sportovci za barem, kteří stav sledují na mobilech. Konec, ende. A i když mi nechává fotbal zcela chladným, musím konstatovat, že ti kluci proti Barceloně rozhodně ostudu neudělali. Naopak.
Následuje čekání na nejmenší déšť, srdceryvné loučení. Pozvání na akci a jízda potmě s jedním světlem a dvěma blikačkama domů. Tomáše nemůžeme odtrhnout. Dává si ještě panáka s anglickým párem, objímá se s kuchařem. No tak ještě do druhé nohy s majitelem (gratis)a už fakt musíme. S každým dalším panákem se zvyšuje riziko karambolu. Dojíždíme v naprosté pohodě, ale mokří. Tak se usušíme, dáme ještě šláftruňk a rychle na kutě.
Další den zase taková pohoda. Je totiž volný den. A tak lehké protahování, koupání v moři i bazénu a jen taková střídmá vyjížďka. Nakonec se jí zúčastnil jen Pája aby vyhnal kocoura a koupil šampaňské víno. Má totiž narozeniny. Všechno nejlepší pane Korn.
Čeká nás vyjížďka do divočiny největší. Poloostrov Akamas. Bacha chlapi, říkal Alan, je tam spousta trnů a když zaprší, tak to bláto z kola nesundáš. No ty vole. Před deštěm se snažíme schovat v hospůdce , ale co bude dál…..
Nakonec to šlo. Dojíždíme až na konec, kde je jediný kus civilizace, nějaká hospoda s hrozně pomalýma bábama. Dáváme polívku, po jedničce a asi pojedeme zpátky neb bude pršet. Jinak vcelku slušná divočina. Taková buš. Všude kameny, keříky. Nedávám si pozor a o jeden šutr protrhuji plášť. Honza R umně vyspraví, podlepí a já děkuji neb se mi to nechce dalších 20 kiláků tlačit. Potkáváme další partičku cyklistů a slyšíme. To budou určitě Češi, jiný takový magor by do toho terénu tady nejel. No a měli pravdu.
Večer se už zase zdravíme u Dimitryho s jeho štamgasty a moc si pochutnávame. Je ale pravda, že jsme letos nějací hodní. Vloni jsme byli rozhodně divočejší. No tak nás poznávají i z té lepší stránky. Na závěr se s námi loučí anglická lady s velkého světa . Postaví se před náš stůj a dí: Gentlemen, přeji vám příjemný zbytek večera. A s jemnou úklonou odchází. Taková klubová atmosféra.
Zvládli jsme ještě pár vyjížděk, jedno kyperské Meze a už se čas naplnil. Balení, loučení u Petrose a Dimitryho. Tak příští rok zase kluci. Těšíme se na vás. Člověče, přístí rok asi ne. Ale určitě tu nejsme naposled. Opatrujte se kluci.
Následuje taxi, letiště,Bratislava hlavná stanice, kam nas veze za 10€ sympaťák, který od dětství jezdí na prázdniny do našeho městečka. To je co?
Vlak má 10 min zpoždění. Najednou se na peron nahrne asi milion studentů, kteří okamžitě obsadí celý vlak, jak kobylky. S báglama se probojováváme hodně dlouho k naším místům. Samozřejmě kýmsi okupovanými. Tak nazdar hoši, tady sedime my. M-í-s-t-e-n-k-a, rozumíš? Aha.
No neskutečné až do Brna. Tam všichni Slováci vystoupili a ve vlaku se nechává konečně volně dýchat. Lemplové nechtějí skočit do jídeláku pro občerstvení, i když jsou na řadě. Spílaje se tam odebíráme opět s Honzou R. A dobře jsme udělali. Dali po plzíňce, párečky a ještě přinesli i lecosy soukmenovcům.
Tá dy dá dy dá a to je vše přátelé.
Fotogalerii najdete pod pdkazem dole, tak že ho zkopírujete a vložíte do prohlížeče.
Kypru zdar.
Fotogalerie zde:
