Zdar všichni. Tak letos jsme vyrazili do Indonesie a to celkem zajímavou cestou. Jelikož nás bylo sedm, chtěli jsme ušetřit na letenkách a to se povedlo. Cesta se sice trochu natáhla, leč zážitků přibylo. Jak již všichni tušíte, nebo dokonce i víte jelo se autem do Mnichova. Dále pak do egypské Káhiry, indické Bombaje, malajského Kuala Lumpur, a v Indonésii do Medanu, Jakarty, Surabaye na Sumatře a Jávě a zpět. Tolik tedy letecké přelety. Ostatní cesty, včetně zážitků, uvádím v deníku.
Jak začít, co dodat? Snad jen to že výpravu letos rozšířili Pája s Kafim, kteří vše zvládli na jedničku a dokonce i ve chvílích nervového vypětí nepropadli trudomyslnosti a různým projevům frustrace a kulturního šoku. Naopak.
Bylo nás tolik, že jsme osobní dopravu museli zdvojovat. Ale i to šlo zvládnout. Prostě když se sejde parta pohodových lidí bez prudičů a vystrašenců, se společným cílem , jde zvládnout vše s úsměvem.
A o tom JV Asie je. Věčný úsměv na rtu a nikam nespěchat. To je to , co mi v Čechách hodně ale fakt hodně chybí. Projděte se po náměstí a usmívejte se na lidi. Kdo z nich ho opětuje? Čest výjimkám. Díky za možnost účastnit se této výpravy a dá li bůh rád pojedu na další. Myslím, že dá. Tentokrát chceme okusit západní směry. No přátelé, buďte živi a zdrávi.
