Jak jsme si slíbili, tak udělali. Vrátili jsme se do Toskánska. Našel jsem perfektní domeček u města Borgo San Lorenzo se třemi ložnicemi, dvěma záchodky a krásnou kuchyňkou na samotě u lesa. Poloha v údolí mezi dvěma pohořími dávala tušit, že si zase užijeme kopečků až až. A taky to tak bylo.
Jelikož zase nikdo z lemplů nepsal deník, tak to lovím z paměti až teď. Zúčastnil se Hraboš, Pája, Luďa a Honza s Andreou a malým Jestošem. Jeli jsme klasicky přes Plzeň, Mnichov, Brenner a dolů. Cestou jsme už byli na dálnici nějak vyčumění, a tak telefon dal telefon a zůstali jsme na noc na dálnici v hotelu. Perfektní nápad. Ráno naprosto osvěženi a v pohodě dojeli do Verony, trochu počumět a podívat se na známý Juliin balkon a nasát atmosféru městečka. Pak už rovnou do Borga, které je asi 30km od Florencie, kterou jsme později navštívili vlakem. To je ideální stav, neb nádraží je přímo v centru a všude coby kamenem dohodil.
Jsme ubytování od Borga asi 4 km v zahradách obklopených vinicemi a olivovníky. Zažíváme jen malé překvapení. Bába bydlí v suterénu. Má sice samostatný vchod, takže přes nás necourá, ale stejně je to trochu pakárna, protože vždy vybírám ubytování bez domácích. Jsou totiž vždy nějak podivně ustaraní. Vzít éčka se jim líbí, ale opovaž se vrznout parketou. A bylo to tak. Každou chvíli baba přichází ať zatáhneme roletu nebo zmokne a zplesniví. Kdo z vás nechal rozsvíceno v noci? atd. Stěžujeme si na Interhomu, přijímáme omluvu a kompenzaci v podobě slevy dalšího zájezdu. No nevím jestli ji využijeme. Tak když pominu závěrečné poškození dlaždiček v koupelně a půldenní řešení tohoto, tak to byla asi tak jediná nepříjemnost, která nás tu potkala.
Vystoupali jsme asi do 1000mnm, kde byla kosa jak ve filmu a nalítli Honzovi, že už jen kousíček přes hřbet, jen líznout hranici národního parku a jedem jen z kopce domů. Naštěstí jsem ukecal Luďu a vrátili se vlakem. Honza S Pájou přijeli až za 5 hodin promočení na kost a zmrzlí jak drozdi, že ani neudrželi několik hodin skleničku a víno jim muselo být vpravováno do úst pomocnou rukou.
Objevili jsme nádhernou restauraci Il Rustico, která zvenku vypadala jako autobusová zastávka, ale uvnitř fakt rustico s báááječnou kuchyní, kterou jsme několikrát ochutnali. Mmmm.
Pak následovalo ještě pár výletů kolmo po údolí i horách. Ochutnávání místních produktů a loků a čilá společenská konverzace po večerech v naprosté pohodě. Jen ta bába občas zazlobila. No příště je zapotřebí ještě větší ostražitosti. Myslel jsem, že když vyloučím objekt s truhlárnou na pozemku, která ale je dokonale odhlučněná a vůbec hosty neruší, tak že vyhraju. No je vidět, že je potřeba ještě i vznést konkrétní dotaz. Věřit jen popisu nestačí. Ale snad to bylo ojedinělé neboť jsme se službami této agentury byli vždy spokojeni.
Tak jo, mějte se báječně přátelé a zas někdy.
