Omán. Zkuste zavřít oči a vyslovit v duchu slůvko Omán. Ti z vás, kdo v sobě mají stale ještě toho kluka, lačnícího po dobrodružství, musí vše cítit a vidět tu tajemnou zemi, opředenou tajemstvím, příslibem dobrodružství, vonící datlemi a kadidlem. Odtud putovali tři Králové. A my se rozhodli jejich kroky následovat v opačném sledu. Až do města Salalah...
Hoši, ta Sicilie byla tak úžasná, že se tam musíme ještě vrátit. Bobo plánuje jarní výlet jeho Tranďákem s noclehy ve Florencii a Kalabrii. Ale to je ještě daleko. Nadšeně vyprávím o výletu největšímu fanouškovi Puzzova a Coppolova díla Kmotr, Jirkovi Buqvovi. Je unešen a s nápadem realizovat výlet usíná i se probouzí. Zbývá vyřešit pár pracovních problémů...
Kdo z vás neviděl Kmotra od Mistra Francise? Nebo necetl knihu od mistra Maria? Jelikož naše generace ještě umí číst, myslím, že takovych jedinců bude pomálu. Tak právě na tento mafiánský ostrov jsme se vypravili pocatkem nevlidneho podzimu. Na letišti využíváme vlastnictví těch nejprestiznejsich bankovnich karet a míříme ihned po červeném koberci 🙂...
Letní čas je tu. Dozněly tóny kytar a bubínků po setkání posledních skutečných Bojovníků, které pořádám pravidelně u mne na chaloupce u lesa. Denní teploty vybízí k nějaké cyklovýpravě. Tož naložit kola, dovybavit se u Rezků a hurá přes Náchod do dnešního Polska. Proč zrovna tam? Inu je tam hezky, levno a žijí zde pohostinní lidé, kteří mají Čechy kupodivu vesměs...
A jelikož v domovině panovala hrozná vedra. Asi jako v Ománu. Rozhodli jsme se ochladit trochu v Krkonoších Krkonoších. A tak ráno, po koncertu Prošlé lhůty a Gaia Mesiah, odjíždíme na sever. Nekdo ještě chrnel a tak jsem se jel teochu projet. Vracel jsem se cca 10″00 a už bylo 33⁰. Tvl vzhůru. A tak za par hodin moje milovaná 7er už nakukuje so Harrachova. Ale...
Super zážitky se super lidmi. Šest hodin cesty autem a jste v normalnim světě. U Viktora doma. Nikdo nic nechce, vse funguje. Levnější než u nás. Trocha cyklistiky a báječné léčivé koupele. Rozhýbání kolen, kloubů a šlach. Joooo to byla pohoda. Večerní mudrovani u skvělého maďarskeho vína. Víte, že ti kluci maďarští mají zákon , který zakazuje vyrábět špatná vína...
A jedéééém. 18.4. soudruzi na Kypru zrušili velkou restrikční pakarnu v podobě různych formulářů a dalsich píčovin. Je nutný jen ten bolševický certifikat. Každý si ho nejak opatřil. Někdo osmou dávkou šmakulady, jiný prodelanou nemocí, další testem a tak strelhbite platím letenky německým Eurowings. Ten parchant Šimáně dostal z nasich společných peněz asi miliardu...
Zdravíme vás dobří lidé. Jak jsme si již řekli, zima se má trávit v úplně jiných destinacích, než ve střední Evropě. A tak přemýšlíme, kde jsme ještě nebyli. Jde to velmi ztuha. Mám nějaký blok vůči dnešní Americe a zatím mě nikdo nepřesvědčil, že právě tato destinace je prostě úžasná. Dle starých učení, mám v sobě přemíru jangového ohně a tedy logicky mě...
A že prý by nebylo špatné ještě na konci léta zajet k Jendovi kolmo. Udělat si cestou žízeň a potkat přátele a trochu se s nimi poveselit. Akce se povedla. Jen škoda, že nakonec z buhvíjakých důvodů nejel Steve, ač si objednal k pití G11. 🙂 A to bylo také nosné téma celého večera.Velmi překvapil Mikí, který se velmi rychle zotavil po operaci a stává se z něho pěkný...
Jdu nějak do sebe. Dlouho se mi totiž nestalo, že bych napsal travel report týden po návratu. Dokonce jsem byl takový lempl, že jsem nechal stránky bez zápisu asi 5 let a teď to všechno doháním. Inu,: “ Kdo si počká, ten se dočká“, pravil mi nedávno Jenda, když mi letos vracel mou GPS se záznamem trasy Bangkok – Singapur, po dvou letech. Nejsem v tom sám...