Ti z vás, kteří se neúčastnili zvaného výletu do Alp, zorganizovaného Veronikou, společně se svými známými, se možná podiví, že na titulní stránce nenajde obrázky alpských velikánů, jezer a místní kuchyně. Zcela záměrně jsem zde umístil fotku lidí, které jsem ještě před tím požádal o jejich dovolení. Budiž pochválen ten večer, kdy jsme se s tímto báječným párem setkali v jedné z místních restaurací. Pro ty, kteří nevědí, o kom je řeč, tak vězte, že jsme povečeřeli a popili s částí české a německé sáňkařské reprezentace z Olympijských her ´68 v Grenoblu. Co dodat? Snad jen to, že nás Leonard protáhl přes kopečky takovým způsobem, že jsme až tajili dech. No a to jsme byli o nějaký ten rok mladší.
Ale vzhůru na kola, jsme tu kvůli tomu ne? První den nás předseda rozhodl seznámit se s unikátním solným dolem (teda až po obědě u Srbů). No pojeďme chlapi, nebudeme snad jen čučet na Alpy, i když je dost hodin. Stihli jsme to tak tak, hlavně díky Olině Ulrice, která včas zarezervovala místa do podzemí. A jedééééém vláčkem jen to hvízdá. Vystoupíme, a už víme jak se těží sůl,a co že se k tomu užívá za instrumenty. Nejsme ale na konci a tak za chvílí přichází zlatý hřeb večera. Absolvujeme sjezd do podzemí po dřevěných skluzavkách. Kdo z vás tu nebyl tak…. Po chvíli opatrně vstupujeme na křišťálovou hladinu podzemního jezera pomocí lodě. Je to voda, není to voda? Je to voda, zjišťuje Jaromír, když tam před zraky oněmělého průvodce plivnul. Nesolte solí Bad Raichenhal, pokud teda Jaromíra bezmezně nemilujete. Přátelé je to zážitek . Lasery, show, music, oh my god. Večeře, veselí, jak káže mrav s Olinou a Leonardem a šupky na kutě.
Ráno trochu zakalené zdá se, ale ten pohled při snídani je neopakovatelný. Všichni účastníci zájezdu okamžitě vyjíždí na Konigssee a zdolat horské scenérie okolo tohoto jezera.
Dále přichází výzva v podobě výstupu do Hitlerova Orlího hnízda. No tak jedeme. Je to ale poměrně turisticky organizované . Jelikož někteří z nás mají kocoura z minulého dne, tak výlet přežíváme. Děláme krásné fotky z vrcholu , polívku, pivo a pomalu zpět. Energie tu asi někdo vygumoval.Určitě. Není tu vůbec nic. Blahopřejeme. Sjedeme dolů a máme ještě čas a tak Veronika volá Leonardovi zda s námi nechce strávit půlden. Chtěl, a to byl právě čas , kdy jsme najeli nejvíc km. Protáhl nás kouskem německé země a šup do Salzburgu a zpět. Než jsme se stačili rozloučit, tak všichni dojeli do svých domovů. Cha chá. My ale máme hlad, domácí se k tomu moc neměla a tak jsme mazali na seefest, abychom mohli udělat Veronice fotku se čtyřmi tupláky na obličeji. Jinak jsme mohli jít klidně spát, ale o tu fotku šlo.
Jinak fkt good. Pojeďte a uvidíte sami přátelé, manželky , manželé a přítelkyně. Seefest je naprosto neomezující. pohodový festival, zrovna tak, jako naše výprava. Jen všem těm prudičům je prý vstup zakázán. Místní říkají, že končí v dole. Je to ovšem jen zkazka .
Zdar někdy příště. Čistě mezi náma, říkalo se něco o Schwarzwaldu.
