Zdravíme vás dobří lidé. Jak jsme si již řekli, zima se má trávit v úplně jiných destinacích, než ve střední Evropě. A tak přemýšlíme, kde jsme ještě nebyli. Jde to velmi ztuha. Mám nějaký blok vůči dnešní Americe a zatím mě nikdo nepřesvědčil, že právě tato destinace je prostě úžasná.
Dle starých učení, mám v sobě přemíru jangového ohně a tedy logicky mě to táhne vyrovnat do jinové Asie. Rovnováha musí být. A jelikož jsou soukmenovci na stejné vlně, vymýšlíme alespoň místa, kde budeme poprvé.
Máme trochu nalétáno, klubová pokladna také není úplně prázdná a tak to domlouvám s Emirates, aby nás přepravili alespoň jednu cestu v business class. Jasně mister, máte naší silver kartu, tak to nebude problém. No ale my jsme čtyři holenku….. No prostě to dopadlo. Doplatili jsme celkem bezvýznamný peníz a můžeme se těšit, že oba dva segmenty (Praha-Dubaj a Dubaj-Singapore) si budeme užívat v byznysu, se vším, co k tomu patří. Jo a hlavně na palubě obřího, dvoupatrového Airbusu A380. A to se fakt dá.
Máme ku příkladu nárok na čtyři limuzíny, které nás dopraví na letiště Václava Havla. Nač takové plýtvání. Pojedeme jedním minibusem. Přesně na čas přijíždí na místo určení solidní chlapík s MB. Za 40 minut vysedáme na letišti a pokračujeme dál. Check-in asi tak za 5minut, salonek Menzies, který se nám moc nezdá a tak, jelikož máme potřebné prémiové karty, odbíháme si zdarma do salonku Mastercard, kde mají řízečky, zase je ale mnohem víc narvaný. Tož tak.
Když se čas naplnil, odcházíme do fast tracku. Tam nás staví jakási Dášenka a že chce vidět letenky. Myslí, že jsme dlouhatánskou frontu cestujících v economy předběhli. Letenek nemaje, ukazujeme boarding passy . Nikdy se nevytahuju na lidí, nemachruju jen tak pro nic za nic, ale myslím si, že člověk se má ozvat a nenechat si líbit, když ten druhý není v právu. A hlavně by měl dělat službu pro vás. Přichází nadřízený a během okamžiku je Dášenka vyměněna. Její nástupce shlédne naše palubní lístky a s omluvou popřeje příjemný let. Usmějeme se pěkně na paninku a odcházíme středem. Dále už jsou jen lidé školení. Předpokládají, že sem se už žádný vagabund nedostane. A to mám celkem neutrální tričko a slušivou košilku.
No, jsme usazeni s plnou parádou. Welcome drink, snack, objednejte si večeři mistr a tak. Jak to vzlítne, upalujeme do sky baru. Dáváme-li si např. s Ondřejem ve výšce šampíčko, tady máme pro sebe celý bar. No nejsme jediní, ale i tak se celkem svižně dostáváme ke svým objednávkám. Vychutnáváme koňaček, rozvíjíme jeho vůni a užíváme si vcelku nevšední atmosféru. Pojď si sednout mister, přinesu ti večeři. Tak jo. Na závěr směním u mé letušky zmrzlinu z meníčka za sklínku koňačku XO Hennessy. A jelikož nám chutná, tak dáme ještě po skleničce. Žádné odměřování. Nastavíš a je ti dolito. Zjišťujeme, že nás mají na starost český holky. Tak chvíli pokecáme v mateřštině, dáme trocha hennessy a jdeme vyzkoušet možnosti polohování sedadel v business class. No fakt jde z toho udělat rovná postýlka. Joo Dubaj.
Privatní odvoz, salonky Emirates, které jsou přes celé patro a nástup do letadla přímo ze salonku se sklínkou Moet & Chandon v ruce. To je fakt dobrý . Dalším líčením bych se už jen vytahoval a hlavně by to bylo úplně stejné. Popíjeli jsme, pospávali a byli v úžasné pohodě, jak je o nás hezky postaráno. Hlavně se mi líbilo, jak si může člověk sklopit sedadlo úplně vodorovně a udělat si krásnou postýlku. Jen pyžamo jsme nedostali no. Ale ve first class se už fasuje J. Ráno příjemné probuzení, posnídání vajec Benedikt a různých dalších pochoutek a už vyhlížíme SIN.
V Singapuru nás, opět v ceně letenky, vyzvedli maníci s dvěma limuzínama MB a dopravili nás do naší buknuté oblíbené 4hvězdy. Rád bych podotknul, že služby Emirates v business třídě nemají chybu.
Zamáváme jim, ubytujeme se a po dvou hodinkách odpočinku odjíždíme do Mariny. Tam se budou dít věci.
Jelikož jsme tu byli už loni na kolech, tak Pájovi a Míšovi ukazujeme špeky téměř nevídané. Že prý Singapur můžeš milovat a nebo nenávidět. No nevím. Tak možná 4 dny bych ho miloval a potom se přiklonil k variantě B. I když ty Sky bary… no, dle chuti každého soudruha.
Po prohlédnutí atrakcí, laser show na vodě, velikánském ohňostroji a zdolání dvou towerů piva Tiger, končíme u nás za hotelem v proslulém baru, kde míchají Singapore Sling.
Jendovi tak zachutná, že okamžitě objednává na Ali největší barmanskou sadu a v dnešní době by se mu málokdo v umění přípravy Slingu vyrovnal.
Ráno na Langawi. Žádný jet lag se nekoná. Chrníme jak po ráně peškem do hlavy. Máme to už za ta léta s tím chlastem vychytané. Jsa mužem s brašnou, odcházíme s Michaelem nakoupit cosi ke snídani a za chvíli přes grab objednáváme strejdu na letiště Changi. Šlo to hladce a za slabou půlhoďku se jdeme nacheckovat. Před tím samozřejmě nezbytná cigára závisláků. Kuřáci přecházejí na druhý konec silnice a započínají s vyfukováním kouře. Přijde ke mně mladý Francouz a ptá se, kde se tady kouří. Ukážu mu na soukmenovce. Pěkně poděkuje a jde se k nim přidat. Najednou hvizd policejní píšťalky whuíííí. Se zájmem sleduji, co se bude dít a jestli kuřáci dostanou rákoskou, jak je v Singapuru zvykem. Prdlajs. Jsou jen vykázáni asi 500 m kamsi a tam to dokouří. Je po zábavě.
Air Asia tu má jen samé automaty a tak tam strkáme pasy, píšeme kody, lepíme kartičky a čas vesele ubíhá. Mezi tím Míša ztratí emigration card, ale jsme ubezpečení, že už jí nepotřebujeme. Tak dík. Hezky to uteklo. Chvíli počumíme v hale, za chvíli šup do letadla a po hodince přistáváme na Langkawi. Tady je teplíčko. Zdarma vybíráme ze zdi ringity a stáváme se bohatými muži. Opět chci použít grab neboť letištní taxi patří k nejdražším. Aplikace mi ukazuje cenu za odvoz 22 ringitů. V tu chvíli se ke mně vrhne taxikář a říká: Hodím vás tam za úplně stejnou cenu. Kolik to je? 12ringit říkám. Tak jo. OK domluveno. A tak jsem poprvé v životě ojebal taxikáře. Pravda jen asi o 60Kč, ale v přepočtu jsme jeli skoro za půlku a to se počítá.
U cíle trochu bloudí, telefonuje, vrací se a na konec nalézá. Ukazuji mu, že je jednička a přidávám 5 ringit jako dýško. Je nadšenej, klaní se, bágl mi nese a tak jsme všichni spokojení. Máme dvě chatky přímo na pláži Tanjung Rhu. Do vody bys doplivnul. A hned hurá v lednu do moře. Po chvíli dovádění zjišťuji, že mi to moře nějak kouše, ostatní se taky trochu ošívají. No ty vole. Raději jdeme na jedničku točeného. Pikolu jsme za chvíli uběhali. Nosí to ve čtyřkách. A mezi tím se setmělo. Nádherná atmosféra u moře, měsíc svítí, vůně tropů. Jooo.
Ráno si půjčujeme motorky. Mám nejsilnější a tak je mi přidělen Jenda, který byl děžurnou vyfuckován neb neměl mezinárodní řidičák. Po upozornění aby nebimbácoval s nákladou, jedeme prozkoumat blízké resorty a vyhlášenou pláž Tanjung Rhu Beach. Zkouším vniknout do resortu, kde mají pohodlná lehátka. Kampak kampak holenku? Jdu totiž z public beach. No hodlám si támhle lehnout na lehátko a chytat bronz dobrý muži neb přilétám ze zasněžené Evropy. Ale to je jen pro naše hosty. Budu tvůj host tedy. Kdepak, směje se, to bys musel u nás bydlet. Budu u vás bydlet zítra. No tak přijď zítra, rád tě uvidím. Jinak mi dáš 200 ringit za vstup. Smějeme se, vtipkujeme, ale strážci jsou neoblomní. Nedí divu. Noc tady stojí asi 5000,-v českých. Tak čau kluci zítra. Odcházím středem po public pláži, která je úplně stejná, jen nemá žádná lehátka. Nicméně je tu jiná atrakce. Jakýsi drzý opičák čórnul Pájovi slipy a zdrhnul s nima na strom. Nejprve se nějaké skupině frantíků podařilo opičáka nalákat zpět na banán, ale po chvíli lest prohlédl a prchnul zas. Pája pojede na ostro. To zvíře nic nehodlá vracet. Okradli úředníka. Tak dáme v hospůdce alespoň vychlazený kokosák. To je moje zamilovaná bašta. Vysomruju od báby lžíci a vyškrabuji měkoučkou dužinu .
Honza sděluje, že ho nebaví bimbácovat vzadu jako spolujezdec a dožaduje se vysazení u domu a že prý má naléhavou práci. Tak jo. My ale ještě chceme prozkoumat ostrov. A vyzkoušet kde by se nechala ještě ubytovat, abychom nebyli jen na jednom místě. Valíme do Oriental vilage, prohlídnout si slavnou atrakci Langkawi Sky Bridge. Taková cesta v korunách stromu v 660 metrech. Honzu bysme sem sotva dostali. Času je dost, tak ještě kousek po pobřeží do Kuala Muda. Ubytování, kde se ptáme je drahé až hanba. Jiné podle bukingu zase cenově přijatelné, ale za chatou skládka a do moře přes bordel plechovek od asfaltu nebo čo. No nakonec jsme rádi za Tanjung Rhu. Starou hipýzáckou vísku. Dávám si mojí zamilovanou čínskou zeleninovou polívku. No to je něco. Miluju jí. Chválím to Čiňanovi, ten se dme pýchou, že on sám vařil. Fakt super. Jedeme za Jendou. Cestou kupuji redukci do zásuvky, kterou mazaně využijeme i v Thailandu neb je 2v1.
Ten kanec celou dobu prochrápal. A tak mažeme zase na večeři. Cestou chci u báby prodloužit ubytování a nene, jsem full strýčku. Tak jdeme mazaně do jiné hospody a domlouváme si to tam. Je to levnější, hezčí a žije to tu. Jen jednu noc budeme spát tady a tu druhou opodál.
Volám Lence (češka v Malajsii), která nám sháněla na zítřek vodní skůtry Jet ski. Pěkně na 4 hoďky za velmi solidní cenu. Když jsem chtěl buknout online z Čech, vyšlo mi to všude podstatně dráž. Doporučuji využít jejích služeb. Klasický závěr večera a šupky dupky do hajan. Někdo nám pošoupnul zase hodiny nebo co. Už je půl třetí a v devět pro nás Lenka přijede. To zas byl večírek.
Ráno vše klaplo. Přesouváme se na Pantai Cenang. Středisko vodních sportů a neřestí. Když už chceme jít na věc, vybuchuje někde propanbutanová flaška a podpálí hospodu. Bacha na to. Za chvíli jsme už školení v bezpečnosti protože safety first. Hele vy dva tlusťoši nemůžete jet na jednom skůtru, zvrhli byste se. Co to meleš? Jak zvrhli? No nakonec přikupujeme ještě jeden jet ski a děláme dobře. Pája jede s Honzou, který s ním dělá psí kusy na vlnách, na mně hodí ostrou vlnu, že musím přes ní jak Pampalini. Nakonec je Pája, celý zelený, Jendovi odebrán a pojede s panem instruktorem. Když se představujeme, říkám pěkně česky, že se jmenuju Jiří. Samozřejme jsem opět Jerry. A když vysvětluji na otevřeném moři Honzovi aby jel kousek dál, že mi cáká na brejle a jelikož má silnější mašinu, tak mi ta jeho vlna dožene, tak se instruktor nahne k Pájovi a dí: Jerry is angry. Ale kdo by se zlobil. Byla to paráda, úžasné. Perfektní zábava. Skvělý instruktor. Pojedeme ještě jednou, zítra. Odevzdáváme jet ski, děkujeme a jdeme na gáblík. Najednou zjišťuju, že mi ta kůže na ksichtě tak nějak šponuje, Pája má taky nějakou křeč v ksichtě a Honza je pan Jahoda. Chápete Honza, který se v životě nemaže opalovacím krémem. Hele nejsme žádní pitomci. Byli jsme namazaní, trička, ochranu hlavy a přesto všichni spálení jak mazánci. Fakt to na moři dává. Chlazeni vzduchem jsme nic nepostřehli, až pak najednou…. Vracíme se grabem zase zpátky na barák a budeme odpočívat. Cestou v autě všichni usneme s otevřenými ústy. Bylo to fakt náročné, ale krásné.
Lenka nám kupuje lodní lístky na Ko Lipe a tak druhý den opouštíme Malajsii a přesunujeme se do Thajska. Vše funguje jak má. Jen musíme přes imigration a tam to trvá…..Vyvolávají nás jmény, pak musíme jít zaplatit a tak dál. Naštěstí bydlíme kousek od přístavu a tak tam mažeme po pláži. Krásný bar, studené pivo, západ slunce. Je nám ukázána chatka. Super. Bereme si s Míšou spodní komůrku a necháváme soukmenovcům celé horní patro, které má otevíratelnou celou stěnu. Ty vole. Sedíš, čumíš na moře, open air. No bomba ta. Takovou příležitost si nenechám ujít a vytahuji láhev Curvoasier XO, kterou jsem koupil kdesi v duty free na Langkawi. Kupujeme led v pytlíku (ne na ten koňak) na piva a colu a necháváme kolovat lahev. Jak je nám dobře. No a za chvíli jsme zase chytří. Nevím co do toho koňaku dávaj.
Ráno se budím a mám tak sucho v krku, že ani nemůžu mluvit. Vyrážím do hospody vedle, kde jsou na tyto věci zvyklí. Jak mě pikola vidí okamžitě startuje a jak můžu pomoci mister, jaký nápoj. Vodu 2 flašky. Dostávám ledovou vodu. Zaplatíš potom, no problem. Díky, hlesnu a už šplhám po schodech dát jednou soukmenovcům. Asi mě rádi vidí neb hýkají blahem. Voda mizí v dehydratovaných organismech. A za chvíli už můžeme na snídani. Úsměvy, vajíčka, párečky, ovoce a potom šup do moře a sladké nicnedělání a mírné protahování a otevírání porů, aby se našim zdevastovaným tělům dostalo trochu těch minerálů starou kůží. Za chvíli na nás začnou útočit malé rybičky a kousat kamkoliv. No o zábavu postaráno. A tak utíká celý den.
Ráno se loučíme a přemisťujeme lodí na Bohem zapomenutý ostrov Ko Bulon. Nádhera. Na moři zastavíme, přelezeme do Long tail boat a ta nás dopraví do resortu. Všude jen pár lidí a my si bukli krásnou chatičku úplně na břehu šumícího moře. Vedle pár varanů a chata starších Němců, kteří se nám omlouvají a prosí, jestli by mohli projít kolem nás, aby nerušili. Na Bulonu je totiž hlavní bůh Relax. Konvertujeme na toto náboženství a tři dni přijímáme jeho víru. Koupání, pochlastávání a čekání na čas oběda, či večeře. Příliv střídá odliv a nám je všechno jedno. Bytí v jeho pravé podstatě.
Občas se jdeme i trochu projít. A strejda nám tam na lavičce něco namíchá a my zas koukáme na moře a zas je nám hezky. Život prostě plyne. Kdo by tady řešil politiku, leda blázen.
Podobně to pokračuje i na ostrůvcích Ko Ngai a Ko Kradan.
A šup na naší oblíbenou Lantu. Ale ouha. Taxikař nás veze kamsi, nenalézá a tak dáváme do GPS a když zjišťujeme, že jsme téměř na místě, propouštíme strejdu a jdem do ubytování. Co že? Where Else tu není? Jak to, tady to mám v GPS. Co jste s tím udělali. To byl přátelé naprosto originální resort, který vypadal jak z Pirátů z Karibiku. Honza tu strávil alespoň půl roku života, já tu byl 2x, naposledy loni na kolech, Pája taky a najednou nic. Přijeli bagry a ende. Je tu nový resort. Ubytováváme se vedle a zapíjíme tu hořkost ve freedom baru, který také není na svém místě a provozují ho úplně jiní lidé. co s tím? Nic. Jdeme do moře a na žejdlík.
Po pár dnech se necháváme hodit do Krabi na letiště. Tak to prostě je. Svět se mění. Odlétáme do mnou milovaného Kuala Lumpur. Cha cha cha. Buknul jsem ubytování a jelikož jsem nechtěl, aby se chlapci nervovali, nic jsem jim neřekl. Jsme ubytování v 5hvězdě hotelu Platinum Face. Nejlepší ubytování v KUL, známé tím, že asi v 72 patře je na střeše velký bazén. Užíváme si výhledy z něj na dominanty města Petronas Twin Towers a Menara Tower. Nakupujeme suvenýry a tak nějak pomalu balíme. Trocha toho piva, žrádelní ulička Jalan Alor (to je bomba) Tady Honza pojal báječný nápad, dovézt Andree do Čech polívku a nějaké krevety, které miluje a doma to prostě neuděláš. Klaplo to. Umně sestavil z PET lahví transportní jídlonosiče. V podpalubí byla celkem zima. A druhý den byl Andreou odměněn za skvělý výkon. Doufáme, že nebude mít dalšího potomka. Snad nechce předehnat starého otce Klapzubu.
Cesta zpět proběhla standardně. Na skvělých místech, spousta placu pro nohy a mírné popíjení a konzumace čehosi.
Mějte se fajn přátelé. Někdy příště. Snad brzy. A neseďte doma.
Ty jo, ještě dovětek. Stihli jsme se vrátit tak tak. Týden po nás se odehrál v KUL jakýsi machomedánský sjezd, kde se nakazilo koronapičusem asi 50 lidí.
Ondra plánoval ještě na duben Zanzibar, protože našel úžasné letenky z Mnichova. No ale nakonec jsme vše zarazili, protože bysme se taky nemuseli vrátit. Jak to bylo prozíravé rozhodnutí, ukázal děj věcí přístích. V létě jsou Čechy naprostá jednička. Jen nevím, co se bude dít, až spadne první listí a vytáhneme dlouhé kalhoty. Snad nás někde budou chtít. Plánů ještě máme habakuk.
Dobře bude.
A tady je odkaz na fotky
https://photos.app.goo.gl/u4kt8G3kYyJmEQFp9
klasický postup. Zkopírovat tady a vložit do příkazového řádku prohlížeče.
