Pár letošních podzimních dnů jsme se rozhodli strávit v Toskánsku. Byl vybrán naprosto úchvatný domek asi 50 km jižně od Florencie. Byla to taková paráda, že jsme to ani nemohli najít. Neb závěrečná cesta byla po cca 1.5 km dlouhé polňačce mezi olivovými háji a vinicemi. Ten výsledek ale stál za to. Zemědělská usedlost tak akorát, na samotě u lesa, s bazénem, chápete tu ohromnou nádheru?
Cestu jsme započali den předem, protože jsme mohli nastoupit ubytování až ve čtvrtek, ale už jsme chtěli vypadnout. Nocleh v Bologne tak jak jsme potřebovali. Hotel sice 4* ale notně omšelá a tak cena odpovídala výkonu. Ráno to bylo jiné kafe. Od Florencie na jih naprostá pohádka. Při sjezdu z dálnice podle navigace Luďu znejistel Jaromír, že mu ta jeho ukazuje až další sjezd a jedeme blbě. Luďa, rozený gentleman, ho pustil před sebe a jeli jsme. Ludánku měl bys těm svým navigacím více věřit. To už ukázalo to Thajsko letos u Ko Changu. Po hodině jízdy mě bylo divné že se pořád blížíme k Arezzu, kde vůbec nemáme být. No nic zastavit otočit a za chvíli dojíždíme do Pelgrine Valdarno, odkud to již musí být jen skok. Ochotní lidě nás nasměrovali ale mluví jen italsky takže žádnou suverenitu v našich činech nehledejte. No našli nakonec. Byl to výkon hodný Sherlocka Holmese. Další úkol zavolat majiteli. Hovoříte anglicky, německy francouzky? Kdepak hoši jen italsky.Proč se s ním bavím anglicky když stejně nerozumí? Tak češtinou prošpikovanou výrazy jako šupito, presto, pronto. se domlouvme, že tam bude za hodinu. Už mi ta italština nějak jde. Hned si vzpomínám na Vildu Čoka s panem Kornem. ein, zwei, drei Karel nese asi čaj, tam jsou přeci itálské číslovky. Za chvíli jsme to vychytali. Po dvou dnech jsem toho pochytal tolik že jsem se začínal orientovat. Asi se dám na studium dalšího jazyka.
Následovali tři pohodové etápky, kdy jsem si tedy tak stříknul, hlavně když jsme sjeli ze silnic a dali to kouzelnými pěšinkami uprostřed vinic. Hore kopcom, dole kopcom. Bloudili jsme v olivovém háji, kdy jsme asi špatně zahnuli za hřbitovem, honili nás hnusní psi, ale bylo nám fajn. Na poslední etapu jsem raději půjčil Václavovi kolo, neb jsem v podatatě rok a půl nejezdil a spinning zavrhnul a to bylo znát.
Udělali jsme výlet s Jaromírem autem do Sienny a okolních kopečků. Nasát atmosféru venkova a obdivovat krásy přírody. Čekali byste třeba v romantické krajině Toskánska
pod starým hradem černošku? My jí tam potkali a ona se na nás hezky usmívala, dokonce i mávala kabelkou. Asi jsme jí byli sympatičtí. No raději jedeme na pouť do Bucione. Tam to žilo. Stánky, kejkle, kolotoč, Vietnamci s pravými italskými suvenýry. No úžasné.
Takže Toskánsko je úchvatné. Jsem si jist, že ho dám ještě jednou. Mějte se fajn přátelé.
