Vím že tyto řádky píši až opožděně a po návratu, ale stejně jak jsem vyťukal nadpis, tak se mi to vybavilo celé. Na plánovanou výpravu do Asie jedeme v osvědčené sestavě Jeník, Luďa, Pája a Já. Ideální sestava a počet cestujících, který se v naprosté pohodě ubytovává, přepravuje, konzumuje, hlučí, shoduje, žije a tak.
Sláva sláva sláva, že jsme doposavad nejeli s žádným Joudou. Toliko tedy filozofická úvaha, přes kterou se přeneseme do líčení událostí příštích.
Cesta začíná na krásném a lidovém letišti Praha, odkud se po mírném zevlování přesouváme do severských Helsinek. Vidíme krásné město celé zapadané bílým sněhem, z něhož se snažíme co nejdříve vypadnout do těch „ nehostinných, nekulturních a špinavých“ míst v JV Asii, která ale miluji tak, že se to snad ani nedá vypovědět. No jo, no přistáváme v Hong Kongu. Těch 12 hodin cesty v kuse se dalo celkem snést. Ale my jsme se fakt dost snažili aby to bylo příjemné. A povedlo se nám. Přistáváme v Hong Kongu.
Přátelé nelelkujme, převlečme se v únoru do kraťasů , pošleme zavazadla s Air Asia a po konzumaci nějakých pivíček, očekávejme Thailand jak vyšitý.
Thailand je tu a tak si jej užíváme se vším co k tomu patří. Bangkok město andělů a jeho Khao San. Dále prozkoumat bývalé královské město Ayuthaya , nenápadně našlápnout na most přes řeku Kwai (oh my god) a raději zpět do BKK, kde na Khaao San road hraje v jednom povedeném klubíčku fakt dobrá kapela. Pozdravil jsem staré pány slovutných jmen Gillan, Coverdale, Zappa, Janka, Iommi, Anderson, , a ještě ten malý prcek z německa na kterého si právě just nemůžu vzpomenout.
Následuje přesun autobusem na Ko Chang, neboť míříme na Krabi busem a nechceme to jet najednou. Bus je luxusní. Válíme se v salonku, nohy hore, podřimujeme, čumíme, až Luďa vytáhne GPS.” Tak se blížíme ke Kambodžské hranici”. Je odměněn huronským smíchem místopisu znalých. Je mu vysvětleno, že Kambodža je na úplně opačné straně zálivu a tyto hranice budou tak maximálně barmské. Je terčem vtípků, chachacha, chichichi. Honzovi to ale nedá, zapne GPS a je po humoru. Ty vole co teď. Jako první se musím omluvit Luďovi, který vše přijímá. Až teda na ten fakt, že jsme v rici. Ko Changy jsou v Thajsku totiž dva a my jsme na tom druhém.
No co ubytování, projížďka na motorkách přes celý krásný ostrov a za pár dnů dumání jak z tohoven. Zde se mi ale povedl perfektní špek. Honza to sice nemá rád, ale budiž. Je totiž tolerantní jedinec. Paní na recepci z něj nemohla oči spustit. Pořád kýve, mrká Mr Bean nazdar, jak se máte…. Honza nereaguje a dělá jakobynic. Necháváme to bez povšimnutí. Až tedy do té chvíle, kdy zjišťuji že mám tak zmuchlané tričko jakoby vypadlo skotu z tlamy. Co s tím? Takhle přeci nemohu korzovat po bulváru. Dostal jsem báječný nápad. Odběhl jsem na recepci s odzbrojujícím úsměvem a žádostí, že Mr. Rowan Atkinson žádá o vyžehlení trika. Vše proběhlo. Můžu Vám říct, že takhle pečlivě žehlit mé věci umí snad jen moje Štěpina. Sorry Jene, bylo to pro dobrou věc. Když už nás to tady nebaví, je nutno zasprintovat na další štaci. Zítra totiž přijede na ostrov sám pan Král a budou uzavřeny silnice. Bereme minivan za slušný peníz do BKK. Dobré až na to, že jsem si naivně myslel, že nás neokrade a nechal baťůžek v autě když se mi zachtělo navštívit WC. Moje blbost, měl to jednoduché. Bacha ale na to. Thajsko už není jako dřív. Že by se mi to tak rychle vrátilo za to žehlení? Chm
Přespíme zase v BKK a ráno let do Krabi. Již nelze autobusem z důvodu časové tísně.
V letadle před námi sedí asi nějací majitelé autobazaru z Čech. No hovádka jak vyšitá. Ač se ke krajanům vřele hlásíme, tohle nejde. Jak říkám Thajsko je profláklé, ale krásné. V Krabi ceny jak v Evropě. Co to je jsme fakt v Thajsku? Když nám to dáváte, tak proč vás nenatáhnout dí majitel hospody a má pravdu.
Ráno střelhbitě přesun na Ko Lanta. Ráj na zemi. Minimum turistů, ceny jak za starých dob, úslužný číšník Poo, hospůdky u moře a nikdo se o nic nestará. Jen jeden vousatý machomedán odmítl rozhořčeně prodat žíznivému Luďovi pivo. Prodám ti jen vodu nebo sprite bratře, prokletý alkohol nevedu. No to bylo něco. Všechno bylo na ostrově najednou špinavé, zaprášené, lidi měli takové zlé oči atd. Až když objevil tu báječnou hospodu byl zcela vyměněn. Následoval průzkum, relaxing a tak.
Přesun lodí na Phi phi. Ach ach ach. Tak tam už to je úplně v pytli. Thajcům nepatří už vůbec nic. Vše mají Švýcaři, Němci, Holandané. Nové kolonie. Ceny vypadají podle toho.
Nějak to přežívám hlavně díky kyblíkům s chlastem, kterých se večer vyrojilo habakuk.
Tranďáci, malí, velcí no všehochuť.
Prcháme přes Phuket, kde je to dtto. Ale jsme tu jen 4 hodiny, takže se to dá vydržet a letíme do BKK.
Zase BKK oblíbená činnost, už nás tu znaj. Masáže nohou na chodníku, smažky, pivo, kultura. Smějeme se mladým anglánům které profesionálně sbalí dva tranďáci. To bude ráno překvápko. Masérky na sebe i na nás mrkají, ale nic neřeší. Everybody need love. A tranďáci zvlášť. (rozuměj transvestiti. Tolik pro terminologie neznalé občany).
Ráno odlet do Maccaa
Nic moc, samé herny. No byly jsme tu. Do Hong Kongu raketovou lodí. Ubytovat se a najíst. Nerozumí anglicky ani zbla. Vše napsané rozsypaným čajem. Tak si dám tohle. Nakonec to docela šlo. Mazaně jsme objednali každý něco jiného, aby se alespoň někdo najedl. San Miguel set v kyblíku a bylo dobře. Prohlídky, korzovačky, nákup hodnotných darů. HKK mě fakt mile překvapil co je tam zeleně a atrakcí. Dokonce jedeme lanovkou k Budhovi na kopec asi půl hodiny, kde je celý areál. Jsme úplně v mracích, stánky, matějská, památky, hezké no.
Fakt to stojí za to vidět a to nejsem zas takový přítel velkoměst, naopak.
No a za tři dny návrat s Finama přes Helsinky. Good akce, jen ten deník musíme psát chlapi. Kdo to má potom vše dopisovat he?
