Nazdar všichni vespolek sokolíci. Kdo z vás pozorně četl záznamy z jarní vyjížďky na kanáry,toho zajisté nepřekvapí toto pokračování. Mogán skutečně zavolal a my museli poslechnout. Abych ale nepředbíhal. Jednoho deštivého a mrazivého dne, kdy podzimní slota zalézá pod kůži, jsme totiž zjistili, že klubová pokladna není ještě tak prázdná, jak se předpokládalo a tak červík začal hlodat. Za oněch dlouhých podzimních sychravých večerů si najednou spousta lidí začala bezděky pohrávat se školním modelem globusu, prohlížet si fotky z jara a léta kdy sluneční paprsky měli ještě dooost velkou sílu a vzpomínky byly ještě čerstvé. A tak na „náhodně“ položenou otázku zástupců cyklistického klubu restaurace Hájenka, nešlo reagovat jinak. Sejdeme se na letišti. Co se dá jiného koncem listopadu v Čechách dělat?
Najednou vystupujeme v Las Palmas, koncem listopadu. Už jenom to, že se musíme okamžitě převléknout do kraťasů a sundat bundy, je velký zážitek. Fakt velký. Těm, kterým pracovní povinnosti velely zůstat v podzimních Čechách, věnujeme tichou a zúčastněnou vzpomínku.
Moc se s tím ale nepářeme. Rychle na hotel a potom prověřit kvalitu místních pohostinství.
Zejména jsme zvědavi na japonskou kuchyni, která nás ale vůbec nezklamala. Včetně saké, které se servíruje předehřáté. Pánové, kdo z vás to ví?
Následovalo báječných několik dnů v sedle i autem. Vystoupali jsme kolmo z Mogánu až do mraků, zmokli v horách, zmizel nám Luděk, píchli, promoklí na kost, potkali skvělé lidi, z nichž někteří ……a potom……… Našel se Luďěk. Báječná čína za 6,- a …To se nedá vyprávět, to se musí zažít. Bylo by toho totiž asi na 286 stran.
Jen ten oceán je fakt studený. Prý 20 stupňů říkal Standa. No koupala se tříčtvrteční část výpravy. Stejně je podezřívám, že se chodí koupat také s klukama na Nový rok do Vltavy.
