Žijeme v Evropě, podnikáme tu, jsme zde zaměstnáni, využíváme všech výhod. Trpíme všechna zdejší omezení. Proč se mi stále derou na jazyk slova přítele Davida Salage: „Fuck the Europe“, to nechám na úvaze všech, co budou tyto stránky číst.
Když pominu pakárnu na imigračním oddělení na letišti v Bangkoku, kde jsme se pokoušeli získat víza on arrival (a dostali je), pak nemohu jihovýchodní Asii téměř nic vytknout. Úžasná směsice lidí, národností a kultur se tady přetavuje v tolerantní a chápavou společnost. Budiž pravdou to, že je společnost kastována dle národností. Malajci ovládají veškeré státní „služby“, číňané veřejné služby a indové obchod. Nelze paušalizovat, ale např. díky Indům, kteří získali licenci na provoz letiště, je původní malajské v KL odsouzeno hrát jen druhou roli ve vnitrostátních přeletech. Což nás ale nemusí vůbec zajímat.
Faktem je, že jsme se v této zemi vždy cítili jako hosté, se vším, co k tomu patří.
Úžasně milí a usměvaví obyvatelé Malajsie nám vždy vyšli ve všem vstříc a někdy i přidali věci, které se u nás již téměř nestávají. Snad jsme měli štěstí, nebo vidina tučného výdělku je táhla, ale vždy dodrželi vše na čem jsme se dohodli a to dokonce i ve smluvenou dobu.
Drazí přátelé, začtěte se do stránek deníku, prohlédněte fotky a vězte, že Malajsie je hodna vaší návštěvy.
