Haló haló je tady jaro a tak jedeme na Kanáry. Kam jinam než na ostrovy věčného jara ( nebo snad jarra?)
Po domluvě s místním znalcem Luďkem byl vybrán ostrov Gran Canaria.
Když šlapete celou hnusnou českou zimu na spinningu, tak vás na jaře prostě nic jiného napadnout nemůže. Tělo a smysly chtějí být odměněny.
Jo naučili nás dýchat, naučili nastavit sedlo. Díky Zdeňce znám i svoji maximální tepovou frekvenci. I pěkné ženské s námi jezdily. Za všechno děkuji, ale se svobodou při jízdě v krajině se to fakt nedá srovnat. Tak jedem.
Kdyby mi někdo před odjezdem řekl, jaká se sejde nesourodá parta lidí, z nichž většina se viděla poprvé v životě, asi bych nejel a těšil se na jaro a vyjížďky v Čechách. Díky bohu se nikdo takový nenašel. Můžu říci jen jedno. Byla to Nejlepší akce v dějinách našeho klubu.
Projeli jsme pár stovek kilometrů po Gran Canarii a shodli se, že se musíme vrátit. Ten ostrov a jeho obyvatelé si to totiž zaslouží. Jo a taky jsme vůbec nebyli u moře, tedy u oceánu. Nepřišlo nám to důležité. Ty hory, ty hory….týden je málo……….jo a to moře bylo studený.
V horách je ale báječně. Nekonečně dlouhé pěšinky, vyúsťující v cesty a silnice, stoupající, klesající, proklínané, nenáviděně i zbožňované a nakonec ten božský 20km sjezd, to hovoří za vše.
Nerad se vracím znovu na jedno místo, ale tenhle kraj si zaslouží výjimku.
Při odletu padaly návrhy, jako příští rok zase. Mogan volá, vzhůru do hor.
S touhle partou, kdykoliv.
Ahoj snad někdy. Teda brzy
